Vzpomínka na Alberta Peka, zakladatele tradice hudebních národopisných pořadů v rozhlase

20. březen 2022

Před padesáti lety, 20. března 1972, zemřel v Praze Albert Pek (*21. 10. 1893), hudební skladatel, dirigent, sběratel lidových písní a popularizátor folkloru. Právě on založil tradici komentovaných hudebních národopisných pořadů v Československém rozhlase. Jeho činnost ale zasáhla do řady dalších uměleckých oborů.

Poděbradský rodák Albert Pek vystudoval na pražské konzervatoři obor varhany a klavír. Skladbě se učil soukromě u Josefa Suka. Po krátké sbormistrovské praxi ve vinohradském Hlaholu přesídlil do Znojma. V letech 1920–1939 zde byl ředitelem hudební školy, dirigentem Znojemské filharmonie a stál i v čele tamního sboru. Jeho působení ve Znojmě ukončila až německá okupace a začalo nové období jeho tvůrčí činnosti spjaté s národopisnou redakcí pražského rozhlasu.

Zpěvy domova

V letech 2. světové války měly Pekovy rozhlasové relace o českých lidových písních značný ohlas a velký symbolický význam. Vytvořil na 150 pořadů, v nichž se často opíral o původní terénní nahrávky, získané v okupačních i poválečných letech, na jihu Čech přitom spolupracoval s českobudějovickým redaktorem Lubomírem Soukupem. Představil unikátní záznamy klenotů české folklorní tradice, hru dudáků, lidových klarinetistů nebo niněristů. Albertem Pekem vytvořený formát rozhlasového komentovaného hudebního pořadu, tehdy s názvem „Zpěvy domova“, se v různých obměnách udržuje v rozhlasové praxi dodnes.

Jako profesor oddělení lidových hudebních nástrojů na pražské konzervatoři vychoval Albert Pek řadu žáků, zvlášť dudáků, kteří pak s úspěchem působili v profesionálních i amatérských souborech písní a tanců, v Československém rozhlase a v osvětových zařízeních.

Natočil bezpočet dudáckých partů scénické a filmové hudby, třeba v pohádce „Byl jednou jeden král“, nebo v kompozicích Václava Trojana k loutkovým filmům Jiřího Trnky. Byl i úspěšným klavíristou, účinkoval s Českým kvartetem i Emou Destinnovou. Jako skladatel využíval ve svých dílech folklorní prvky. Z tohoto hlediska mají výjimečné postavení Pekovy skladby pro akordeon a cimbál, pro zobcovou flétnu a cimbál či kantáta „Pastýřská píseň vánoční“.

Czaldy nebo Maldy

Lidové písně sbíral Albert Pek od roku 1920 na Znojemsku, později na Hané, Brněnsku, Poděbradsku, Přešticku, Kouřimsku, v jinde Čechách, ale i na Moravském Slovácku a na Slovensku. Tiskem byly vydány Pekovy „Dudácké koledy“ (1932) a „Lidové tance z Polabí“ (1946), z pozůstalosti Martina Zemana připravil k vydání „Horňácké tance“ (1951).

Jako hudební folklorista se Albert Pek věnoval fenoménu tzv. dyndácké či skřipácké hudby na Jihlavsku a rozklíčoval poněkud záhadné označení nejstarší památky české světské lidové hudby, taneční melodie známé jako „Czaldy waldy“. Podle Peka vychází z tureckého označení pro tanec, v kritickém čtení tak má znít „Maldy“.

Staletá krása

Albert Pek byl také poučeným a zapáleným sběratelem historických hudebních nástrojů a jejich replik. Jeho sbírka byla využita ve filmu „Staletá krása“, který v roce 1957 získal ocenění na festivalech v Benátkách a ve Varšavě. Skladatelova pozůstalost je uložena ve Státním okresním archivu v Berouně.

autor: Zdeněk Vejvoda | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio