Z domu slavné krejčovské rodiny Bílků v Mrákově stále dýchá historie
Na první pohled obyčejný dům na návsi pod kostelem v Mrákově u Domažlic nabízí zajímavý příběh. V domě vyhlášeného krejčovského rodu se vystřídalo několik generací. Těmi posledními z rodu byly sestry Anna a Marie.
V jednom z nejzajímavějších domů na návsi obce Mrákov žily sestry Anna a Marie z rodu Bílků. Ušít a vyšít vestu, šátek nebo třeba prapor pro místní hasiče pro ně nebyl problém. Když se otevřou dveře jejich domu, zmocní se návštěvníků pocit, že si obě sestry před chvilkou odběhly a za okamžik budou zpátky.
Po sestrách Bílkových v přízemí domu zůstala zachovaná kuchyňka, ve které se vařilo hlavně v létě. V kuchyni na nachází původní mycí stůl tzv. mycák a kamna. Největší místností je obývací místnost, pokoj, ve kterém přijímaly hosty. Na zdech visí spoustu obrazů s liturgickými motivy a dva diplomy. Na pochvalném diplomu z roku 1887 z hospodářsko-lesnické průmyslové výstavy ve Kdyni, který je věnovaný Adamu Bílkovi, se napsán název obce Mrdákov, což bylo její dřívější pojmenování.
„Tento dům byl postaven zřejmě daleko dříve, ale my máme plány z roku 1861, kdy v Mrákově v létě týden před poutí vypukl obrovský požár,“ řekla Ludmila Kašová. Tehdy téměř celý Mrákov včetně domu rodu Bílků vyhořel a začal se stavět znovu. Dům byl původně dvojdomkem a část byla pronajímána například paní Skalové, učitelce z tamní školy.
Rodina Bílků byla krejčovskou rodinou a všude v domě jsou vidět dobové kroje, šátky nebo tzv. štuclíky a flámišky. V domě se nacházejí také staré šicí stroje, kolovraty, vochle na lámání lnu a další nástroje.
V patře se nalézá místnost, ve které se pracovalo, spalo i vařilo. Nachází se zde stará kachlová kamna, dvě postele a židle na kterých sestry sedívaly a při vyšívání z oken pozorovaly dění na návsi. Již nyní dům funguje jako muzeum. Pokud chtějí zájemci dům navštívit, mohou zavolat na obecní úřad a paní Ludmila Kašová nebo Martina Pincová hosty domem rády provedou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
