Z mlynářské rodiny kriminálními živly. Skončily o hlavu kratší

14. březen 2023
Zločiny staré Plzně a okolí

Ve Starém Plzenci najdeme u řeky Úslavy dodnes jez, který je posledním pozůstatkem někdejšího mlýna z 16. století. Ve mlýně žila rodina Mozolínových. Ta zpočátku jistě patřila k bohatším rodinám, jak to bývalo u mlynářských rodů obvyklé. Pak se ale něco pokazilo…

Mlynář Petr Mozolín měl milující manželku Barboru, dceru Voršilu a dva syny – Jana a handicapovaného Ambrože . Nicméně to mu nestačilo. Byl poněkud nenechavý, co se služek týkalo: „Každou chvíli s ním nějaká služka, kterou měl zrovna ve mlýně, otěhotněla. Většinou mu to prošlo, pouze v jednom případě u děvečky z Plzně narazil. Děvečka po něm totiž žádala odškodnění za to, že s ním má nemanželské dítě. Mozolín jí dal poměrně dost peněz, a to 40 kop grošů míšeňských, za což si v té době mohla pořídit poměrně pěknou chalupu. Služka už mu potom skutečně dala pokoj a neuháněla ho,“ začal s vyprávěním historik Jiří Sankot.

Právě tento nemalý výdaj byl zřejmě počátkem úpadku celé rodiny. Finanční potíže dostaly Mozolínovy až na samé sociální dno. Navíc, jako by toho nebylo už tak na rodinu dost, měl syn Jan sexuálně zneužívat svou sestru Voršilu.

Lezli k sousedům a vykrádali je

„Zajímavé je, jak rodinu vůbec napadlo uchýlit se ke kriminální činnosti, jako bylo loupení, přepadávání a podobně. V jistém okamžiku se jim ztratil klíč od truhlice, kterou měli doma. Tu tedy nemohli otevřít. Kdosi jim poradil, že v nedalekém Tymákově žije kovář, který jim rád uková páčidlo. Prostě tyč, kterou se dal zámek odpáčit. Rodinu tedy napadlo, že tímto způsobem by se daly otevírat truhlice i jinde, než doma,“ popisoval Sankot, který dále pokračoval:

„Začali ve Starém Plzenci. Jelikož jim nevynášelo mlynářské řemeslo, stali se profesionály v loupení. Opatřili si dokonce zbraně a další náčiní k této činnosti potřebné. Chodili tak tedy po okolí například s ručnicí a palcátem. Lezli do domácností sousedů a vykrádali je.“

První obětí, která byla vzdálená alespoň přes řeku Úslavu, byl poustevník žijící u kostela sv. Blažeje, který zde dnes už nestojí. „Za pomoci náčiní, co měli u sebe, se vloupali nejprve do kostela a nakonec vykradli i poustevnu. Poustevník měl štěstí, že zrovna nebyl doma, jelikož 20 let předtím tady došlo také k přepadení, kdy poustevník přišel o život,“ řekl historik.

Manželce se toto živobytí příčilo

Dost si zřejmě vytrpěla žena mlynáře Mozolína Barbora, která byla dosti pobožná a příčilo se jí loupit a přepadávat. Na druhou stranu to byla poslušná manželka, která nakonec vždy uposlechla svého muže, a vydala se na lup s ostatními, popř. alespoň upekla chléb z nakradené mouky. Syn Ambrož z důvodu svého handicapu zůstával doma a neúčastnil se těchto kriminálních výprav.

Mozolínovi vykradli například také zdejší školu a mnoho dalších míst, a to nejen ve Starém Plzenci, ale i v jeho okolí. Jejich dalším cílem se staly Rokycany, kde jim s loupežemi vypomáhali i další zloději. Tyto zločiny jim procházely zhruba 5 let. Nakonec došlo k pozatýkání celé rodiny a její členové, krom Ambrože, byli popraveni. Byli sťati mečem na popravišti v Rokycanech, které je dodnes patrné v terénu v Husových sadech: „Tam se běžně stínalo, věšelo, i lámalo v kole. Kdo byl ušetřen, byla dcera Voršila, které se zželelo rytíři Kokořovci z Kokořova, pánu nad Starým Plzencem. Vyžádal pro ni milost a Voršila tak byla propuštěna na svobodu,“ zakončil příběh Jiří Sankot.

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio