Z papírny Gustavstahl v Hamrech vedla i lanovka na nádraží v Hojsově Stráži. Dnes je továrna ruinou
Šumava před více než 150 lety byla ještě těžko dostupným, divokým pohořím. Nedalo se tak očekávat, že by zde docházelo k nějakému velkému rozvoji průmyslu, a s tím spojeného přílivu lidí. Ale i tak na Šumavě fungovaly sklárny, pily, malé manufaktury, ale také velké podniky. Jednou z těch největších továren byla papírna Gustavstahl v Hamrech nedaleko Nýrska.
Historii továrny začal psát její zakladatel Julius Otto Petzold v roce 1882, kdy ji začal stavět doslova na zelené louce u řeky Úhlavy v Hamrech. Původně brusírna bílé dřevoviny byla dostavěna už za dva roky. Julius Otto Petzold přitom nebyl žádný troškař. Továrnu vybudoval opravdu ve velkém stylu a neváhal využít také moderních technologií. Pro pohon strojů byla využit síla vody, kterou na elektrickou energii převáděla Francisova turbína o úctyhodném výkonu 150 koní.
Velký rozmach továrny zajistil syn zakladatele inženýr Julius Rudolf Petzold, který měl továrnu v pronájmu od roku 1903. Rudolf provoz modernizoval a rozšířil o chemickou výrobu. Začaly se zde vyrábět baterie a v roce 1911 vznikla nová společnost Továrna na dřevovinu a elektrochemická továrna Gustavsthal, s. r. o. a pokračovala ve výrobě dřevoviny a chemických produktů. Proto, aby celá továrna, která zaměstnávala desítky lidí, mohla bez problémů fungovat, byly v průběhu několika let instalovány další vodní turbíny, které zajistily tolik potřebnou energii. Mezi lety 1919 až 1922 byla postavena a zprovozněna lanová dráha propojující továrnu s nádražím v Hojsově Stráži. Tato 450 metrů dlouhá lanovka pracovala na stejném principu, jako ta, která vozí turisty na Petřínskou rozhlednu v Praze.
Ovšem není všechno zlato, co se třpytí. Továrna se totiž prakticky od svého vzniku potácela v dluzích. Proto v průběhu několika desetiletí přecházela z jedněch rukou do druhých. Noví vlastníci přitom nezískali jen funkční továrnu na dřevovinu, s přidruženou chemickou výrobou, ale také značné dluhy. V roce 1939 dosahovaly výše přes půl milionu korun československých. Takový dluh by v dnešní době měl hodnotu přibližně 10 až 15 milionů korun. Hospodaření továrny tedy nebylo zdravé.
Ale jsme v roce 1939, tedy v době, kdy je Československo pod nacistickou nadvládou a továrnu vlastní Karel Weiss z Bukovce. V jeho rukách přečká pouze válečné období, protože po válce je celý majetek zkonfiskován a po roce 1948 znárodněn – továrnu začal nově řídit provoz Národního podniku Západočeské papírny.
Hamerská papírna je dnes ruinou
Papírna byla uzavřena roku 1967 a převedena Západočeským státním lesům. Až do konce roku 1975 se zde příležitostně řezalo dřevo na dvou katrech. Po té bylo některé zařízení demontováno a odvezeno, část byla rozkradena. Další vlastník, JZD Janovice, který areál dostal do správy, jej nechal dál svému osudu. Kdysi velká továrna, která se ještě dala zachránit, se rozpadala dál. Po roce 1989 koupil objekt soukromý vlastník, který vyřezal turbíny a další strojní vybavení. Víc se o něj nestará. A je to samozřejmě znát. Hamerská papírna je dnes v podstatě ruinou, ve které je pohyb životu nebezpečný. Přitom jak velká a moderní továrna to před 100 lety byla.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
