Za svou první dekádu ubytoval azylový dům v Domažlicích přes 400 lidí v nouzi

Diecézní charita Plzeň pomáhá potřebným lidem v nouzi. V Plzeňském a části Karlovarském kraji nabízí mimo jiné potravinovou pomoc, terénní služby nebo pečovatelskou službu. A také péči a útočiště v domovech pro seniory, pro matky s dětmi v nouzi anebo v azylových domech. Třeba ten v Domažlicích právě slaví deset let činnosti. Za celou dobu provozu azylového domu v Domažlicích se v něm dosud vystřídalo celkem 409 jeho různých uživatelů, z čehož 70 bylo dětí do 15 let.

Kapacita azylového domu v Domažlicích je 29 lůžek, z toho je 7 určeno pro děti do 15 let, případně seniory nad 65 let. Děti do 15 let jsou vždy doprovázeny rodiči. „Měli jsme zde i případy, kdy k nám přišly děti v doprovodu jen s tatínkem, což je taková zvláštnost, protože tatínkové nejsou přijímáni do domů pro matky s dětmi, a proto hledají útočiště v těchto společných azylových domech,“ vysvětlil vedoucí Jiří Svoboda.

Kdo je typickým obyvatelem azylového domu?

Mohlo by se zdát, že do azylových domů přicházejí především lidé, kteří jsou na ulici, udělají životní rozhodnutí a z ulice se přesunou do azylového domu. Takových lidí je však menšina. „Většinou jsou to lidé, kteří se pohybují po sociálních ubytovnách a táhnou za sebou nějaké dluhy,“ uvedl Jiří Svoboda.

Velkou skupinou obyvatelek azylového domu jsou ženy, které utekly z nešťastného vztahu. Novou skupinou, která navštěvuje azylový dům jsou senioři, kteří z určitých důvodů nemají nárok na starobní důchod.

Ve městě by se hodilo vybudovat i noclehárnu nebo denní centrum pro lidi bez domova a také systém startovacího sociálního bydlení. „Je úžasné, když se nám povede naše klienty, kteří jsou šikovní, dostat do nějakého sociálního bydlení na jeden rok. Poté už je na nich, zda se posunou do vlastního nájemního bydlení,“ poznamenal Jiří Svoboda. Nyní se však ve městě nenachází ani jeden sociální byt.