Zdeněk Bláha vrací život písničkám nejen z Plzeňska

Zdeněk Bláha se narodil se 27. prosince 1929 v Horní Bříze v rodině holiče, lidového muzikanta a kapelníka venkovského „štrajchu“. Jeho otec ovládal hru na housle, viloncello a klarinet a byl sbormistrem hornobřízského mužského sboru. Múzické rodinné prostředí zřejmě předurčilo další umělecké směrování Zdeňka Bláhy. Základy hry na housle si osvojil v plzeňské Hudební škole B. Smetany, postupně přidal kytaru a kontrabas a vedl mládežnický pěvecký sbor.

V letech 1943–1947 studoval na obchodní škole v Plzni. Po válce byl krátce zaměstnaný jako pokladník Hospodářského družstva v Plasích a v roce 1955 konečně nastoupil na místo folklorního redaktora plzeňského rozhlasu. V první polovině šedesátých let ještě soukromě studoval harmonii a instrumentaci u Zdeňka Lukáše (1928–2007) a ve hře na dudy absolvoval v oddělení lidových nástrojů pražské konzervatoře pod vedením hudebního skladatele Alberta Peka (1893−1972).

Hrají a zpívají Plzeňáci!

Pro tvorbu a publikační činnost Zdeňka Bláhy je charakteristické úzké propojení umělecké, publicistické i sběratelské práce. V rozhlase působil také jako dramaturg, skladatel, hudební režisér a dirigent. V terénu i ve studiu zachytil repertoár odcházejících generací tradičních nositelů lidové zpěvnosti západních Čech a soustavně mapoval tvorbu zdejších folklorních souborů. Plzeňská rozhlasová fonotéka i díky němu čítá téměř tři tisíce nahrávek lidových písní, které Bláha popularizoval zejména v oblíbených rozhlasových pořadech Hrají a zpívají Plzeňáci a Špalíček lidových písní.

Zdeněk Bláha |foto: Michaela Vondráčková

Písničky z holičského krámku i ze šenkovny

Už od raných padesátých let ve sbírce Zdeňka Bláhy přibývaly zápisy lidových písní a taneční popisy, které vycházejí z vlastní paměti i z terénní práce. První záznamy pořídil u svého otce Karla Bláhy (1900–1959). Později Zdeněk vzpomínal, že „za druhé světové války se stala tatínkova holírna společenskou místností, v níž se scházeli muzikanti z blízkého okolí“. Po válce začal zpívat v otcově mužském sboru, jehož zkoušky se konaly na sále hornobřízské hospody. „Po skončení se pokračovalo v šenkovně, kde ti nejstarší při napěněných sklenicích vytahovali z rukávu dávno zapomenuté písničky.“

Další záznamy pocházejí z období praxe v zemědělském družstvu v Plasích. Vděčným informátorem byl i lidový muzikant František Bíba (1882–1968) z Dolní Bělé, u kterého se Bláha učil hře na dudy. Celkem Bláhova rukopisná sbírka čítá na 500 zápisů písní a tanečních nápěvů z Plzeňska, Kralovicka, Plaska, Žinkovska, Klatovska, Přešticka a Chodska.

23.1.2010 se uskutečnila za velkého zájmu veřejnosti mimořádná rozhlasová nahrávka se soubory Konrádyho dudácká muzika z Domažlic a Úsměv z Horní Břízy. Hlavním hostem večera byl ale Zdeněk Bláha, k jehož životnímu jubileu se celá akce pořádala.|foto: ČRo Plzeň

Bejvávalo v Horní Bříze… a nejen tam

Tiskem vyšly Bláhovy hudebniny Hrají a zpívají Plzeňáci (1968) a Nýřanské lendlery (s Miladou Bláhovou, 1970), Sto kusů pro sólo dudy (1990), Tance z Postřekova na Chodsku (1995) či memoáry Lidé a lidičky hornobřízští (1998), Nezapomenutelné postavy chodského folkloru (1999), Bejvávalo v Horní Bříze (2001) a Hornobřízské doteky (2005). V posledních letech vydal Zdeněk Bláha vlastním nákladem instruktivní publikaci Dudácké noty (2004) a několik svazků písní a tanečních instrumentálních melodií z vlastních sběrů s názvy Úsměvné a láskyplné písničky plzeňských seveřanů (2003), Vánoční písně z jihozápadních Čech (2007) a Střapaté a hambaté písničky (2009). Co se týče bohaté diskografie Zdeňka Bláhy, lze shrnout, že se jedná o desítky gramofonových desek a kompaktních disků nebo scénářů hudebních filmů.

Přehrajte si celý záznam Špalíčku lidových písní, ve kterém Zdeněk Vejvoda představuje dílo Zdeňka Bláhy na poli hudebního národopisu.