Železná Ruda - Alžbětín. Nádraží, kterým prochází státní hranice
Přeshraniční nádraží v Alžbětíně u Železné Rudy je v rámci České republiky opravdu unikátní. Prostředkem nádražní budovy prochází státní hranice mezi Českem a Německem. S tímto unikátem bylo alžbětínské nádraží v druhé polovině 19. století už navrženo a stavěno. Jenže tato jedinečnost se o necelé století stala zásadním problémem.
Nádraží v Alžbětíně bylo stavěno jako součást Plzeňsko – Březenské dráhy, která spojovala uhelný revír severu Čech, tedy Březno u Chomutova s průmyslově se prudce rozvíjející Plzní a počítalo se s exportem do Bavorska. Proto se dráha stavěla až na hranice. Část tratě z Plzně do Alžbětína se budovala jako poslední a málem postavena nebyla. Stavební firma Vojtěcha Lanny, která celou stavbu prováděla, několikrát skoro zkrachovala a bez dvojí finanční injekce tehdejšího Rakouska-Uherska, by ji nikdy nedokončila.
Stavba nádraží v Alžbětíně, odkud vlaky dál pokračují do Plattlingu, začala v roce 1876. Už na rýsovacím prkně se nádražní budova projektovala do symetrické koncepce se dvěma dvoupatrovými stavbami na křídlech a spojovací částí, která je přesně ve svém středu rozdělena státní hranicí. Společně s nádražní budovou je takto rozděleno i kolejiště.
„Střídací štace Eisenštejnská“, jak nádraží nazývala státní smlouva z roku 1873, byla slavnostně otevřena už 20. října roku 1877. A sláva to byla obrovská za účasti samotného rakouského císaře a jeho bavorského královského kolegy. Vlaky zde začaly jezdit prakticky okamžitě a to až do roku 1918, do vzniku první Československé republiky, kdy provoz převzaly Československé dráhy. V roce 1938 však přišlo první omezení provozu, když nádraží bylo zabráno nacisty.
Naštěstí bylo nádraží válečného běsnění ušetřeno. Přežilo prakticky bez úhony, a proto první český motoráček mohl z Nýrska do společného nádraží v Železné Rudě – Alžbětíně jet už 2. června 1945. První poválečná léta byla v tomto koutě Šumavy ve znamení zvýšené nákladní přepravy z Československa na západ. Současně se ale objevilo něco, co železnice od svého vzniku ještě nepoznala. Z příkazu americké armády bylo kolejiště na hraniční čáře rozděleno dřevěnými zábranami. Skoro jako by to byla nevědomá příprava na to, co přišlo po únoru roku 1948. Tehdy byla celá oblast prohlášena za uzavřenou, a tím de facto zanikla osobní doprava. 3. září 1953 bylo nádraží Železná Ruda – Alžbětín, jako přechodová stanice zrušeno. Česká osobní pokladna byla zazděna, budovu i nádraží přeťaly zátarasy. Tentokrát fortelnější než ty americké. Pokud někdo chtěl a mohl vidět onu pověstnou hranici dvou světů, tak právě nádraží v Alžbětíně ji představovalo s plnou parádou. Osobní doprava končila v předposlední zastávce Železná Ruda – město a vlaky odtud couvaly zpět na nádraží Špičák.
O možné obnově nádraží se uvažovalo už před listopadem 1989, ale zůstalo jen u úvah. Pak ale přišel listopad 1989 a v roce 1990 začala rekonstrukce tratě i společného hraničního nádraží. 2. června 1991 zmáčknutím tlačítka zvedl tehdejší německý kancléř Helmut Kohl návěstidlo a symbolicky otevřel vjezd do vlakového nádraží Alžbětín za přítomnosti předsedy české vlády Petra Pitharta. Vlaky se tu opět rozjely.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
