Ženské právo o zábavách na svatou Kateřinu

Svatá Kateřina Alexandrijská na obraze, jehož autorem je Paolo Veronese|foto:Shutterstock

Kult světice a mučednice Kateřiny Alexandrijské, která zemřela zřejmě mezi roky 311–313, se rozšířil na západ spolu s křižáckými výpravami, a to zprvu do panských vrs­tev středověké společnosti. Jejím atributem, znamením, podle kterého ji poznáte na vyobrazeních, je kolo s ostrými hřeby, na kte­rém byla mučena, a také meč, jímž byla sťata. Z těla světice prý místo krve prýštilo bílé mléko. Proto je také patronkou kolářů, mlynářů, brusičů nožů a švadlen. Pro svou moudrost, jak praví legendy, se stala ochránkyní učitelů a učenců, studentů a žáků, a za svoji patronku ji považují také všechny ženy a dívky.

Kateřinky

Význam sv. Kateřiny jako patronky svobodných dívek je příznačný pro lidovou tradici v západní Evropě, zejména ve Francii, Belgii nebo v románském Švýcarsku. V Paříži slavily její svátek svobodné dělnice velkých módních domů, nazývané kateřinky. Svobodným dívkám starším pětadvaceti let byl ten den nasazován čepec na znamení staropanenství. U nás je odraz této stránky kateřinského kultu patrný v tradičních zábavách, při nichž platilo ženské právo. Pořádaly je ženy. Platily muzikanty, staraly se o občerstvení a také si samy vybíraly své tanečníky. Teprve o půlnoci byla mužům dopřána volenka. Kdysi to byl jeden z mála projevů ženské samostatnosti a společenské nezávislosti.

Na Sionské hoře

Kateřinské zábavy měly i různé místní zvláštnosti ve výzdobě či symbolických artefaktech. Na Nasavrcku a Chotěbořsku se ženy chystaly na svůj den společným přispěním na muziku a zábavu v hospodě a na velké pečivo, koláč ve tvaru věnce. Při zábavě si vyměnily role s muži. Chlapci a muži seděli na lavicích kolem stěn, ženy si daly nalít pivo, nosily svým partnerům závdavek a braly je k tanci. Ty nejodvážnější si i poručily sólo. V Klimkovicích na Ostravsku zahajovaly ženy svou zábavu oblíbenou kramářskou písní „Na Sionské hoře kvítek kvete“, která vypráví příběh sv. Kateřiny. Když odbila desátá hodina, vzdaly se ženy své vlády, daly vytroubit mužskou volenku a každý si mohl dojít pro svou nejmilejší.

Panna Kača

Při kateřinských zába­vách se také soutěžilo. Často o ženskou zástěru uvá­zanou u stropu: dokud se některému z mládenců nepodařilo ji sundat, měla děvčata volenku. Jindy ženy pověsily krojovanou loutku (pannu Kaču) u stropu v sále a pozorně ji hlídaly před odcizením, aby ji mohly o půlnoci vydražit. V Býšti u Hradce Krá­lové měly ženy svou Káču z červených jablek, které navlékly na šňůru jako korále a ovinuly kolem dřevěné kostry. Vzniklý korpus oblékly do bílé sukně, blůzky a závoje. O Káču se pak při zábavě losovalo. Na Horácku kateřinskou zábavu, tu poslední před adven­tem, ukončovali muzikanti pochováním basy.

Zákaz domácí práce

Kateřinské zábavy v minulosti byly a mnohde dosud jsou živou součástí společenského života vesnic i měst. Kolo jako mučící nástroj sv. Kateřiny se otisklo i do pověry, která zakazuje předení a vůbec ženské práce na den této světice. Kolovrátek by mohl Kateřinu rozlítostnit, a to by bylo pro dům nešťastné znamení.