Židé si 9. avu připomínají zničení chrámu i další neštěstí svých dějin

V tragické shodě byl 9. avu roku 586 před občanským letopočtem vojsky babylónského krále Nabukednezara zničen první jeruzalémský chrám. O 656 let později, roku 70, byl 9. avu zničen i druhý chrám, tentokrát Římany. 9. avu roku 135 byla dobytím pevnosti Betar potlačena protiřímská vzpoura vedená Bar Kochbou a tato porážka na dlouhá staletí stvrdila vyhnanství Židů z jejich historické vlasti. V 15. století, roku 1492, byl 9. av dnem, kdy Židé museli opustit Španělsko, což znamenalo konec jedné velkolepé kultury v této části světa. Konečně 9. avu roku 1914 začala první světová válka, jež osudově postihla východoevropské židovské obce a svými výsledky tragicky předznamenala druhou světovou válku.

Ze všech těchto dat si však Židé přece jen nejvíce připomínají vyvrácení druhého jeruzalémského chrámu, zkázu svatého města Jeruzaléma a ztrátu národní samostatnosti, jak ji popisuje biblická kniha Pláč Jeremiášův. Devátý av v mnohém připomíná posvátný Jom kipur, Den smíření. Věřící se postí, ze schrány úmluvy v synagogách se snímá opona a modlitby se na znamení smutku pronášejí blíže k zemi, na nízkých stoličkách. Kromě Jeremiášova pláče se čtou i četné smuteční a kajícné modlitby. K jejich autorům patřil i slavný pražský rabín Jom Tov Lipman Heller, žijící v 16. a 17. století. Jednu z těchto modliteb v překladu Jiřiny Šedinové zní takto:

Já k tobě se o pomoc utíkám,
neboť na tebe jen spoléhám - pomoz mně,
vždy v soužení velikém naleznu tě,
vstaň, Hospodine, zachovej mě.
Kdykoli strach mě zachvátí,
v tebe doufám, zachraň mě,
neboť ty jediný, Hospodine,
dopřeješ mi žití bezpečné.

Jak uvažování mé a myšlenky mě každého dne zasýpají,
opět a opět "Veleben budiž Hospodin", říkají.
"Mezi vlky stádo lidu svého pase, nechť jej týrají,
neboť jej vyvolil Hospodin ze všech,
kdož v něj naději skládají."

Tak dobrý je Hospodin a jak skála pro ty,
kdo v něj doufají celým srdcem,
odedávna, ač mu i pochlebují
a lhou jazykem svým i slovem.
V milosti své odpouští jim, naslouchá
a hledí na ně jako na ony upřímného srdce,
neboť zajisté při jejich povede
a je jim silným ochráncem.

Zvaný Bohem Abrahama,
pravícího "Já jsem prach a popel",
lid svůj - v knize hledejte -
ve mně si vyvolil a našel.
I z těch synů,
jež Salpachadovi Cheferovu odepřel,
neboť on slovem Hospodinovým pohrdl
a jeho přikázání popřel.

Pohleď, smlouva třinácti, kterou jsi nikdy nezrušil,
mír dala vždy, kdy krutě navštíveno bylo jejich bezpečí,
a tas ji nezničil.
Aj, Hospodine, seznávám,
že spravedlivé jsou soudy tvé,
jež jsi v skalní rozsedlině stanovil,
neboť tys nás před nepřáteli spasil
a nenávistníky jsi vždy zahanbil.