Život v prostoru české literatury

4. prosinec 2004

PhDr. Eckharda Thieleho lze navštívit v někdejším východním Berlíně blízko řeky Sprévy v ulici Alt Stralau. Je upoután na invalidní vozík, telefony bere až pozdě večer, protože po celou dobu před tím pracuje a nenechá se rušit.

Eckhard Thiele byl počátkem 50. let 20. století postižen dětskou obrnou ve velké poválečné epidemii - mladší generace už pamatují vakcinaci sladkým sirupem na kávové lžičce, několik prvních let po válce však byla dětská obrna postrachem a pohromou rodin. V poválečném Německu nebylo žádné léčebné zařízení pro děti, které prodělaly tuto strašlivou nemoc, a tak byl Eckhard Thiele odvezen jako dvanáctiletý do Janských Lázní v Československu: setrval tam v léčebné rehabilitaci dva roky. Tehdy se nikdo nezabýval tím, aby poskytl německé knížky německému klukovi, ani rodiče se za ním téměř nedostali, a tak se chlapec naučil česky od sestřiček a v češtině začal i číst.

Z Janských Lázní se vrátil domů do Berlína, kde vystudoval střední školu, ale na vysokou ho nevzali. Proč, to nikdo neví, ve svém zdravotním stavu neměl ani síly, ani příležitost jakkoli oponovat režimu tehdejší NDR, ale ta - podobně jako komunistické Československo - neměla nejmenší pochopení pro tělesně postižené a duchovně mimořádně nadané individuality.

Eckhard Thiele

Eckhard Thiele tedy studoval sám - češtinu, polštinu, ruštinu a další slovanské jazyky. Goethova Fausta četl napřed česky ve slavném překladu Otokara Fischera, po nástupu normalizace v Československu, kdy ztratil přístup ke kvalitní české literatuře, živil se překlady z ruštiny přímo z rukopisů ruských současných autorů, takže v Německu vycházely jeho knížky necenzurované, a vysokoškolský diplom a vzápětí doktorát získal na univerzitě až po pádu berlínské zdi.

Dnes vydává Eckhard Thiele Českou knižnici - Die Tschechische Bibliothek. V roce 2007 bude její řada završena 33. svazkem. Výběr české prózy, poezie, dramatu, filozofie a esejistiky i korespondence začíná první antologií českého myšlení hluboko ve středověku u Jana Husa a Petra Chelčického a končí vydáním německých překladů autorů dosud žijících, ale už klasických: Josefa Škvoreckého, Václava Havla, Josefa Topola. Iniciátorem České knižnice byl v roce 1990 Jiří Gruša, výkonnými spolupracovníky spisovatelé a bohemisté Peter Demetz, Christa Rothmeier nebo Alena Wagnerová, donátorem Boschova nadace. V České knižnici vycházejí texty jinde v Německu nepublikované, ve vysoce kvalitních překladech, které editor Eckhard Thiele pečlivě eviduje. Každá kniha má doslov, na obálkách edice jsou použity reprodukce českých výtvarných umělců: antologii české poetické avantgardy uvádí Ludvík Kundera a zdobí Toyen, výbor z Bohumila Hrabala uvádí Eckhard Thiele a koláž Jiřího Koláře na obálce, texty české moderny komentuje Marek Nekula a na obálce čtenáře láká Alfons Mucha.

Eckhard Thiele je v odborných kruzích znám jako jméno, málokdo ho však zná osobně: pro svůj vážný zdravotní stav nemůže cestovat ani se nezúčastňuje odborných konferencí a setkání. Jeho život, krutě omezený v pohybu těla, se odehrává téměř pouze v duchovním prostoru vyplněném českou kulturou a českou literaturou obzvlášť. O jeho České knižnici a celoživotním díle ve prospěch české literatury v Německu bychom měli vědět.

Spustit audio