Zoologové doufají, že se okáčovi bude na Šumavě dařit

Příběh okáče stříbrookého je prakticky jako přes kopírák podobný příběhu živočichů, kteří dnes patří do kolonky nazvané – kriticky ohrožený. Ještě před takovými padesáti nebo sty lety, jste na okáče stříbrookého mohli narazit na mnohých místech Česka. Všude tam, kde bylo hodně mokro, a vyskytovala se tam rostlina suchopýr pochvatý, na kterém se živí jeho housenky. Dnes se tento motýl v Česku vyskytuje prakticky už je na Borkovických blatech u Soběslavi a na Šumavě.

„Odborníci byli přesvědčeni, že na území Šumavy žije nějaká populace tohoto motýla, ale v jakém je stavu, to si nikdo netroufal odhadnout. Odhadovalo se, že to může být živořící populace. Na základě mapování kolegů z entomologického ústavu v Českých Budějovicích vyplynulo, že populace je velmi početná. Mluvíme o tisících kusech na jednotlivých lokalitách. Lokalitou s největším počtem je Mrtvý luh, ale jsou to i další rašeliniště ve Vltavském luhu," potvrzuje Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava.

Tato informace je velice důležitá, protože ta druhá česká populace na Borkovických blatech u Soběslavi je málo početná a její budoucnost nevypadá nijak dobře. Naproti tomu na Šumavě by se okáči stříbrookému mohlo do budoucna dařit, protože díky projektu Life for Mires se dříve odvodněná a tím pádem i zarůstající rašeliniště opět zavodňují. Není to ale to jediné, co tomuto motýlu svědčí.

„Když jsme dostali první výsledky mapování, tak jsme si kladli otázku, jak je možné, že ten motýl tady přežívá v takto velkých počtech, dlouhodobě. V podstatě přežil obyvatelstvo Sudet, pak přežil veškeré peripetie 20. století a to až do dnešní doby. A jediné možné vysvětlení je velmi pozitivní efekt velkoplošné ochrany přírody, kdy prostě ten motýl má možnost v rámci Vltavského luhu se různě přemisťovat podle toho, kde jsou momentálně ty nejlepší podmínky. A tak, jako spousta heliofilních motýlů, tedy motýlů, kteří potřebují sluneční svit pro svoji aktivitu, nemá rád zastínění, nemá rád, pokud to tam začne zarůstat třeba borovicí blatkou," dodává Vladimír Dvořák.

Samozřejmě by se mohla rašeliniště kvůli tomuto motýlu vyřezávat, ale to by byla nekonečná práce, která navíc není přirozeným vývojem v těchto místech. Naopak, právě opětovné zavodnění rašelinišť je správným krokem a to nejen pro život okáče stříbrookého.