Divadlo Minor uvádí novou hru Černý partyzán. Vznikla podle příběhu Josefa Serinka

Hlavní roli Černého partyzána ztvárnil redaktor České televize Richard Samko. Byla to jeho úplně první zkušenost s profesionálním divadlem. Na začátku nedostal žádný scénář, ten se teprve vymýšlel během zkoušek.

Čtěte také

Serinek pamatoval sedmnáct umlácených za šest týdnů. Památník v Letech měl stát už dávno, míní jeho vnuk

„To je strašně nádherné, to divadlo je nádherná věc. Já jsem měl před čtrnácti dny text a Janek to pořád vylepšoval, vylepšoval, vylepšoval a tady se skoro dva měsíce improvizovalo. Jsou geniální, mají neuvěřitelnou představivost. A všichni ti herci, Ondra, Václav – co tady vymysleli! Ty dialogy jsou jejich, to vymysleli oni. To se vymyslelo za chodu na place – i koprovka.“

Premiéru přijali diváci s nadšením. Podle Richarda Samka dokáže inscenace oslovit různé typy diváků

„Každého to podle mě osloví. Tady na to výborně reagovaly děti. Na tu první veřejnou generálku tady byly děti ze základní školy. Vy jste to měli s přestávkou, ale oni to měly celé – hodinu dvacet. A ony tady byly přivrtané k těm sedačkám a hltaly to. Já jsem to viděl. Nikdo se nevrtěl, nikdo nechtěl odejít a ty děti tady zůstaly – 10 let jim bylo a byly skvělé! Hlavně ať přijdou Romáci! Já si myslím, že pokud můžeme teď něco udělat, tak oslovit všechny naše romské asistenty, kteří jsou ve školách, aby sem přivedli romské děti, aby vůbec věděly, že máme nějaké hrdiny. A to není jenom Serinek, to je Facuna, děda pana Murky, děda pana Mikera. Těch lidí je víc, tak ať se o tom ví, ať to Romové sdílí.“

Jméno Josefa Serinka už do povědomí veřejnosti proniklo. Jeho osudy ztvárnil historik Jan Tesař v rozsáhlé třísvazkové edici Česká cikánská rapsodie.

„Serinek se dostal do povědomí před šestnácti lety. Před dvěma lety dostal Serinek vyznamenání od prezidenta, takže se to zase oživilo. Tak to pojďme živit dál! Ale ať se to živí i o další lidi, ať se o tom ví, že těch romských partyzánů bylo víc, nejen tady, ale i na Slovensku – hlavně na Slovensku.“

Černý partyzán se bude hrát pouze na scéně Divadla Minor.

„Jenom tady a hraje se to celý rok. Každý týden jsou tři představení. Až do června.“

Režisér Jan Jirků od začátku chtěl, aby postavu hlavního hrdiny hrál Rom.

Čtěte také

Zdeněk Serinek: „U nás doma se o dědovi nemluvilo. Nemluvilo se o tom, že byl Rom“

„O tom se předtím vůbec nepochybovalo, to by ztratilo tu autenticitu. A jestli jste si všimli, my jsme dokonce udělali jednu změnu. Kdybyste znali ta představení, která se tady hrají, tak v nich se často používají porty, aby ta hudba a zvuk byly dobře slyšet. A my, když jsme viděli Richarda, tak jsme s hudebním skladatelem Jurou Hradilem o tom mluvili a říkali jsme si: Hele, my tam ty porty nedáme, aby ta autentičnost toho Richarda přímo s tím publikem byla. A bylo to dost náročné, protože je to dost náročné pro muzikanty a pro všechny, protože se musí ztišit, Richard musí pracovat s hlasem. Ale dnes jsem strašně rád za to rozhodnutí.“

Partyzánův vnuk Zdeněk Serinek představení viděl už na druhé generální zkoušce.

„Včera jsem to viděl poprvé a musím říct a přiznat se, že tu první část, tu první půlku, která se týká dětství toho mého dědy, jak vyrůstal, jsem probrečel jak malý kluk. A dnes jsem se přesvědčil, že i někteří dospělí lidé se o té přestávce šli někam schovat a tu slzu zatlačit, protože je to dost dostalo. Jsou to i lidé, u kterých by to člověk nečekal – dvoumetroví chlapi a podobně. Mně se to hrozně líbilo. Dnes se mi podařilo, že nás tady bylo pět přímých potomků Josefa Serinka a Marie Zemanové, rozené Kudové. Byli jsme tady dva vnuci, dva pravnuci a jedna prapravnučka, která se mnou předávala Richardovi kytku. Mně se to strašně líbilo. Jsem rád, že to divadlo to takhle udělalo, protože to by mělo zasáhnout mládež. To divadlo je směrované hlavně na děti a mládež, což si myslím, že je strašně důležité pro tuto věc.“

Svou druhou manželku Marii Zemanovou poznal Josef Serinek v evangelické církvi, která na Vysočině spolupracovala s partyzány.