Epizoda 6: Jaro bez cenzury (1968)

Přestože název Písničky s telefonem působí dojmem nějaké dobové hitparády s lehkým obsahem, opak je pravdou. Ta lehkost měla ale působit na tehdejší stranické špičky, aby podobný program vůbec schválily do vysílání.

Písničky tu sice zaznívaly. Ale mezi nimi zdaleka ne jen nějaké nezávazné informace o zpěvácích a kapelách. Poprvé v dějinách rozhlasu u nás tu byl využit telefon jako nástroj přímé komunikace. Písničky s telefonem přinesly průlom jak žurnalistický, tak i technický.

„Tehdy po zrušení cenzury to bylo velice zajímavé. A aby si mohli redaktoři povídat s účastníkem, který byl na druhé straně telefonu, musela se do vysílání zařadit takzvaná telefonní vidlice,“ popisuje tehdejší zvukař Zdeněk Tichý.

Písničky s telefonem se ústy svých redaktorů se situací věru nepáraly. Jako třeba v červnu 1968, kdy se publicistka Jindra Sobíšková prostě narovinu zeptá, jak se to má se zrušením cenzury a co přesně to znamená.

„Ta redakce nelhala,“ říká tehdejší pracovník zpravodajské směny Karel Tejkal. „A to v té době nebylo tak samozřejmé. Ta redakce nelhala mimo jiné proto, že měla kvalifikovaný tým lidí. Milan Weiner a ta jeho parta něco uměli. Znali svět, znali jazyky a měli touhu se něco dozvědět. A to, co se dozvědí, sdělit posluchačům.“

Jak fungovala nejprogresivnější zpravodajská redakce šedesátých let a jaké profesní osudy potkaly po srpnu 1968 její pracovníky?

Poslechněte si celou šestou epizodu podcastu RozhlaSTO v audiozáznamu.