Julie Hrstková: Dvě chyby a jeden úspěch

Vláda ale opomněla říci, že každý škrt, co provede, musí někdo zaplatit. Národní dotace jdou z daní, takže na ně přispíváme my všichni. Když se zruší dotace a náklad se přenese na spotřebitele, aniž by ale současně došlo ke snížení daní, dá se to interpretovat i tak, že vláda přesunem dosavadních dotací na přímé výdaje spotřebitele přesouvá daňovou zátěž.

Čtěte také

Petr Šabata: Vláda se snaží dát do pořádku finance i na úkor obcí. To je vážná chyba

A často tak i většině zvyšuje. Platí to i pro poplatek na obnovitelné zdroje, o kterém vláda nedávno rozhodla, že jej od příštího roku budou opět platit spotřebitelé, tedy domácnosti a firmy.

Připomeňme, že ještě v květnu ministr financí Zbyněk Stanjura tvrdil, že chce snížit objem dotací na obnovitelné zdroje minimálně o 14 miliard, a to tak, aby jej neplatil ani stát, ani spotřebitelé. Náklady měli nést výrobci tzv. zelené energie, tedy převážně majitelé starých solárních elektráren, kterým stát vyplácí podporu, ke které se zavázal na 15 až 20 let a o které řada politiků tvrdí, že je až moc velká.

To je sice pravda a kdo si vzpomíná, kterak ji poslanci sсhvalovali, tomu dá i za pravdu, nicméně Stanjura není první, kdo ji chtěl zredukovat. Neúspěšně, byť i on hlásal, že se arbitráží nebojí a je ochotný riziko sporů podstoupit.  

Příběhy s ponaučením

Čtěte také

Petr Holub: Ve víru stovek miliard. Zneklidňující tajemství rozpočtu 2024

Výrobci zelené energie i jejich právní zástupci hned od počátku, co vláda přišla s plánem na škrtnutí dotací, tvrdili, že jde o protiprávní krok. Mimo jiné upozornili na to, že i oni mají závazky vůči bankám a jejich součástí je i státní podpora.

K plánu na seškrtání státní podpory obnovitelných zdrojů se v srpnu vyjádřil i Energetický regulační úřad. K připomínkám ministerstva financí v tom smyslu, že výrobci energií dosahují díky vysoké ceně energií mimořádně vysokých zisků, pouze uvedl, že pokud by mělo být zachováno osvobození zákazníků od platby příspěvku na OZE, potom musí stát poskytnout dotaci v plné výši. A že konsolidace rozpočtu nemá vliv na platné smlouvy. A tak nakonec vláda rozhodla, že část poplatku za zelenou energii vrátí na vrub peněženky spotřebitelů.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela dokonce připustil, že zdražení energie – poté, co se do účtů vrátí poplatek na obnovitelné zdroje, může být plošné a v horším scénáři si domácnosti dokonce připlatí víc, než byla úroveň cenových stropů. Výsledkem politiky škrtů v dotacích jsou tak viditelně dvě velké chyby a jeden nechtěný úspěch. 

Čtěte také

Julie Hrstková: Česko na křižovatce, rozpočet na červené

Za prvé vláda opět ukázala, že právní závazky je ochotna dodržet jen ve chvíli, kdy má nůž pod krkem. Na rozdíl od podpory stavebního spoření jej v případě zelené energie zřejmě měla. Což je špatná zpráva po spotřebitele, protože ti vždy tahají za slabší konec. Snad s výjimkou předvolebního období. 

Za druhé vláda opět zbytečně slibovala. Zbytečně proto, že kabinet Petra Fialy ve skutečnosti nedělá víc chyb, než by dělala za současné situace jakákoliv jiná, spíš naopak. Bohužel očekávání, která pravidelně vyvolává, nemůže naplnit. A prohrává na plné čáře. 

Julie Hrstková, komentátorka Hospodářských novin|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

A nakonec za třetí tu přece jedna pozitivní zpráva je, byť trochu nezamýšlená. Pokud se vláda na jaře chlubila, že zastropováním cen energie i dotací zelené složky snížila inflaci, teď k jejímu zpomalení neplánovaně přispěje znovu. Což je důležitá věc, i když ji doopravdy ocení jen málokdo. 

Pohádky kdysi vznikly jako příběhy s ponaučením. Pohádka o dotacích ale nabízí víc poučení, než by kdokoliv chtěl.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin