Můžeme formovat prostor okolo nás. Jak vypadá studium architektury?

29. červen 2023

Eliška Havlová je studentkou Fakulty stavební na ČVUT v Praze. Ve Studovně jsme probrali všechno od přijímaček na vysokou školu až po ateliéry. Své zaměření si vybrala už na střední škole. V čem jí to při studiu pomohlo?

Co jsem se učila na střední škole, to jsem si na vysoké zopakovala a přidala k tomu hloubku, zmiňuje Eliška výhodu studia střední průmyslové školy stavební. Základ stavebních konstrukcí a stavitelství mi hodně pomohl, říká a poznamenává, že na druhou stranu měli méně matematiky než spolužáci z gymnázií. Myslela jsem si, že budeme hodně kreslit, ale kreslení jsme měli jen v prvním ročníku, popisuje, co jí na studiu na stavební fakultě překvapilo.

„Co se týče matematiky, pokud má člověk dobrý průměr na střední, nemusí z ní dělat přijímačky,“ říká a dodává, že další částí přijímaček je pohovor a předložení minimálně tří grafických prací a motivačního dopisu. „Naše fakulta stavební má víc oborů, můj obor architektura a stavitelství je jediný čtyřletý,“ vysvětluje, jak dlouho se studuje bakalářský stupeň, ze kterého může pokračovat na dvouletý inženýrský.

Studium je podle Elišky prakticky zaměřené. Ateliéry jsou každý semestr, je zadané celkové téma jako například malá občanská stavba, ale potom každý okruh studentů má vlastní téma a své dva pedagogy, kteří je vedou semestrem. Na konci je taková výstava, což je zakončení semestru před zkouškovým, říká o pracích, které je možné vidět. Naposledy jsem dělala uměleckou galerii kubismu, říká a dodává, že objekt musí studenti zasadit do reálného místa. Jeden ateliér měl molo v Chorvatsku opravdu tam jeli na dva dny se na to místo podívat, vypraví Eliška Havlová.

Pusťte si díl Studovny s Eliškou Havlovou o architektuře a stavitelství.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.