Zkraje tohoto týdne se zdálo, že nepotrvá dlouho a v Itálii vznikne nová vláda, odvrátí se hrozba opakovaných parlamentních voleb, a tím i obavy z dalšího vývoje třetí největší ekonomiky v eurozóně.
Na společném vládnutí se dohodli volební vítězové březnových voleb, populistické Hnutí pěti hvězd a původně separatistická Liga. Jinými slovy dvě strany, jež v minulosti pálily do evropského integračního projektu ze všech možných úhlů.
Ještě před pár dny to vypadalo na předčasné volby, teď je na stole nová vládní koalice protestního Hnutí pěti hvězd (M5S) a protiimigrační Ligy.
„Brusel“ byl označován za původce všeho špatného, co Itálii v posledních letech postihlo, ať už to byly tlak na zodpovědnou rozpočtovou politiku či bezvýchodnost při řešení migrační krize.
Přesto ale partneři Itálie v Evropské unii, stejně jako finanční trhy, reagovaly překvapivě klidně nejenom na volební vítězství Hnutí pěti hvězd a Ligy, ale i na jejich vládní dohodu. Zřejmě se tak stalo s přesvědčením, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří a že italští populisté nakonec pod tíhou vládní odpovědnosti přijdou k rozumu.
Tento optimismus by ovšem mohl v nejbližších dnech vyprchat. Na veřejnost totiž pronikly plány, jak by mohla nová vláda vůči EU vystupovat. A to není moc veselé čtení. Na prvním místě je třeba zmínit úvahy o možném odchodu země z eurozóny, požadavek na umazání dluhu u Evropské centrální banky ve výši 250 miliard eur.
Tento týden začaly v Itálii oficiálně rozhovory, jež by měly vést ke vzniku nové vlády. Děje se tak měsíc po parlamentních volbách, které sice nepřinesly žádného jednoznačného vítěze, ale za to nenechaly nikoho na pochybách, kdo v nich skončil jako poražený.
K dalším návrhům pak patří požadavek na radikální změnu maastrichtských kritérií stanovující maximálně přípustnou tříprocentní hranici pro schodek veřejného rozpočtu vůči HDP.
Téměř obratem po jejich odhalení byly tyto body lídry obou budoucích vládních stran, Luigi Di Maiem a Matteo Salvinim, vyvráceny. Prý se jednalo o pasáže z dřívější verze vládního programu, které jsou však nyní již neaktuální.
Už příští týden v Itálii začnou formální rozhovory o vytvoření nové vlády. Žádná ze stran po volbách nezískala parlamentní většinu. Očekává se proto, že vyjednávání budou složitá a dlouhá. Prezident Sergio Mattarella už vyzval všechny politické strany k zodpovědnosti. Volební kampani vévodilo téma imigrace, neméně důležité jsou ale pro Italy ekonomické otázky.
Další teze z připravovaného návrhu už ale nikdo nedementoval. Mezi ně patří radikální snížení daňové zátěže zavedením rovné daně, dále pak garantovaný příjem ve výši několika stovek eur na osobu a především pak zrušení důchodové reformy z roku 2012, jež svého času odvrátila bankrot italského důchodového systému a snížení věku pro odchod do penze na 65 let.
Kde na to všechno vzít v situaci, kdy míra zadlužení státu dosahuje 130 procent HDP, což je druhá nejvyšší hodnota hned po Řecku a ekonomický růst Itálie dosáhl po mnoha letech stagnace loni skromných 1,5 procenta, je ve hvězdách. Jisté ale je, že dopady štědré politiky italské vlády by negativně pocítil i zbytek Evropské unie.
V minulých týdnech a měsících se hodně psalo o tom, s jakými vizemi chce Evropu reformovat francouzský prezident Emmanuel Macron, jestli bude posílena integrace zemí platících eurem a co na to říkají německá kancléřka Angela Merkelová, případně jiní unijní lídři. Realita je však taková, že o tom, jestli evropský integrační projekt přežije, se nakonec rozhodne v Itálii.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
