Je vaším předkem bohatý šlechtic? Téměř určitě není

Při troše štěstí se dopracujete hluboko do minulosti. „Někdo postoupí do hluboké historie hodně, někdo málo. Matriky začínají někdy kolem roku 1680. Ale při válečných událostech jich spousta shořela, takže třeba v Chlumci začínají matriky v roce 1770. Potom se musí postupovat a bádat v pozemkových knihách, kdy se předával majetek z generace na generaci. Ale to ze zase týká těch majetných. Ti co nic neměli, o nich záznamy nejsou,“ popisuje postup hledání předků genealog Lubomír Havrda.

Sám pátral i po svých předcích a na základě sesbíraných dat sestavil knihu, kterou nazval Sága rodu Havrdů: „V knížce je nejstarší uvedený předek Jan, ale postoupil jsem ještě o dvě generace zpátky. Mikuláš se narodil před rokem 1547, byl to jeden z největších sedláků v Kosicích, nedaleko Chlumce.“

Rodokmen po meči

Při sestavování rodokmenů se obvykle postupuje po otcovské linii, jde ale pátrat i po předcích matky. „Ta možnost tam je, ale z toho vznikne zmatek. Po tom meči se samozřejmě bádá lépe,“ říká Lubomír Havrda.

Čtěte také

V pardubickém archivu mají pět a půl kilometru listin

Dnes už genealogům pomáhá také moderní technika a počítačové programy. „Já pracuju v programu Brothers Keeper, mám tam asi 5700 osob, takže některé ty rody tam jsou propojené. A když si uděláte rodokmen na sociální síti MyHeritage, tak tam je výhoda, že někdo, koho neznáte, si udělá rodokmen taky a pokud je tam shoda, tak vám ji nabídnou a vy si jeho větev můžete připojit ke svému rodu,“ vysvětluje Lubomír Havrda.

Asi každý někdy přemýšlel nad tím, jestli mezi svými předky nemá nějakého bohatého šlechtice: „ K tomu na přednáškách říkám, že pokud si myslíte, že jste z nějakého šlechtického rodu, tak vám hned řeknu, že nejste, protože ti, co jsou, ti to vědí.“ Útěchou snad může být, že mezi předky se nezřídka objevují aspoň slavní spisovatelé, skladatelé a další významné osobnosti.

Móda rodokmenů

Nechat si sestavit rodokmen je v současné době velmi módní. Pokud tím ale pověříte zkušeného genealoga je potřeba počítat s tím, že to není levná záležitost. Cena se pohybuje v desetitisících. A ve finále pak narazí po dnech bádání třeba jen na jedno jméno. Aby ho ale našel, musí genealog přečíst stovky dokumentů.

V současné době má Lubomír Havrda na stole „velký případ“. „Hledám chorvatským Čechům žijícím kolem Daruvaru předky. Ti se do Chorvatska vystěhovali někdy po roce 1800 až 1850, aby dosídlili kraj, odkud byli vyhnáni Turci. Zajímavé je, že když jsem dostal seznam obyvatel z roku 1856, při hledání se mi potvrdilo, že vrána k vráně sedá. Vesnice, do které tam jedeme, má 1000 obyvatel, z toho 800 je Čechů. 40% z nich přišlo z bývalého Pardubického panství, 40% z panství Chotěboř a zbytek je různě z celé republiky,“ říká Lubomír Havrda, který s nalezenými materiály odjíždí do Chrovatska na konci července.

Jak na to? 

Pokud byste se chtěli do pátrání po předcích pustit sami, je ideální začít u těch žijících. Pak přijdou na řadu staré dokumenty: „Začíná se doma u rodných listů otce, matky, dědečka a babičky. A když nemáme rodné listy, tak se dá nahlédnout do matrik. Téměř všechny jsou na internetu. A takto postupujete až kam to jde. Když matriky dojdou, tak musíte jít do pozemkových knih.“  Sestavit rodokmen je ale náročná práce. Když to dělají profesionálové, tak to trvá třeba půl roku. „Pátráte po celé republice v různých matrikách. Důležité je, nezapisovat jen jména, ale zjistit i víc o životě předků, jak se živili a podobně,“ radí Lubomír Havrda.