Kde se vzala a kam se poděla pardubická Karanténa

C.k. válečná nemocnice, známá jako Karanténa, byla městem ve městě pro deset tisíc vojáků první světové války. Neznáme čísla, kolik zraněných a nemocných vojáků skutečně Karanténou prošlo, víme ale, že z ní nic nezbylo. Z 365 dřevěných i zděných domů se nedochoval ani jediný. 

Pardubice měly za první světové války kolem pětadvaceti tisíc obyvatel, pokud by se naplnila kapacita nemocnice, vzrostl by počet obyvatel o polovinu. Byla to rychlá stavba na 80 hektarech polí, luk a vojenského cvičiště. A práci na její výstavbě našlo velké množství lidí. Postupem času se ale Karanténa stala pro Pardubice obrovskou zátěží. Zanikla až po druhé světové válce a dnes na jejích základech stojí sídliště Dukla. Její existenci bude ale připomínat naučná stezka, kterou připravilo město Pardubice spolu s Univerzitou Pardubice a turistickým informačním centrem.

Naučná stezka bude mít devět zastavení na dva a půl kilometrech bezbariérové trasy. První zastavení bude v Gorkého ulici a kromě základních informací o důvodech vzniku C. k. válečné nemocnice budou mít návštěvníci možnost si skrze průhledný panel představit situaci před více než sto lety, kdy v těchto místech bylo nádraží.

Přijíždějící vojáci zde byli podle zranění či onemocnění rozdělováni do různých nemocničních bloků. Vzhledem k mnohonárodnostnímu složení monarchie i pacientům-zajatcům to musel být skutečný Babylón. 

První zastavení naučné stezky po Karanténě

Pardubice byly vybrány pro stavbu velké nemocnice v zázemí pro svou dopravní dostupnost, byly křižovatkou tří železničních tratí, měly vodovod i kanalizaci a byly elektrifikované. 

Kromě nemocničních baráků měla Karanténa také dvě nádraží, vodárnu, lázně, žehlírnu, pekárnu, dezinfekci, chladírnu a ledárnu, drůbežárnu, spalovací pec na uřezané končetiny, pitevnu, výrobnu protéz a mnoho dalších technických budov nutných k dobrému fungování města.

Na jaře 1915 přijeli první zranění vojáci a v Karanténě na ně čekal lékařský personál pod vedením MUDr. Františka Skácelíka. Lékaři různých národností byli mobilizováni z celé monarchie a někteří z nich, jako například MUDr. Rudolf Průcha, se do Pardubic po válce vrátili. 

Inspekce v Karanténě rok 1915, MUDr. Rudolf Průcha stojí uprostřed

V tuto chvíli nevíme jistě, kolik vojáků válečnou nemocnicí prošlo, seznamy jsou pravděpodobně uloženy ve vídeňských archivech a čekají na probádání. Z dobového tisku ale víme, že Karanténa měla problémy se zásobováním, a to jak potravinami, tak i uhlím, kterým se v dřevěných nemocničních barácích topilo. Vojáci utíkali do města za jídlem a zábavou, kvetla prostituce, což při tehdy rozšířené syfilidě způsobovalo velké problémy. 

V Karanténě se nejen uzdravovalo, ale také umíralo. Město vykoupilo pozemky na rozšíření vojenského hřbitova a už v roce 1915 se mluví o nutnosti postavit krematorium. Podle evidenčních knih, zemřelo v Karanténě přes 1700 vojáků.

Úřadovna vrchní sestry  v Karanténě

My se o poměrech v Karanténě můžeme dočíst v článcích dobových novin, ve vzpomínkách sloužícího personálu (ošetřovatelku zde dělala například dcera budoucího prezidenta Alice Masaryková) nebo dílech samotných pacientů (Karanténou prošel i Jaroslav Hašek při svém návratu z Ruska).

V roce 1917 vyšla publikace Barákové město s mnoha dobovými fotografiemi od P. Pírky a J. Deyla a v roce 1962 fantastický román od Karla Dvořáka Město v městě zrozené, který zachycuje už zánik Karantény. Na místě C. k. válečné nemocnice vyrostlo v roce 1957 sídliště Dukla.

autor: KSA
Spustit audio

Související