Na vlnách vody
V kempech přehrady Skalka znějí čeština, němčina, sem tam i dánština nebo nizozemština
Proroctví o vodních vílách si z generace na generaci předávali Keltové, Germáni i Slované – a všichni věřili, že vodní víla Egeria opravdu existuje. Měnilo se jen jméno řeky, ze které se čas od času vynoří – Agara, Eger, Ohara a - pro nás Čechy po léta letoucí – Ohře. Pramení v Bavorsku, na úpatí Sněžné hory a po sedmdesáti kilometrech vtéká do Čech, kde se rozlévá do údolní nádrže Skalka.
„Vodní nádrž se začalo stavět Ředitelství vodních toků 1.července 1962 a dokončena byla v prosinci 1964 a celá stavba tehdy stála 14,5 miliónů korun," říká Dana Zikešová z Povodí Ohře.
Raritou bylo, že kamenitou hráz nasypali dělníci za třiceti dnů a třicet nocí - a to doslova, protože stavební čety se střídaly ve třech směnách. Zkrotit vodní vílu Egeriu už ale plánovali v době druhé světové války Němci. „Za protektorátu ji Němci plánovali tam, kde stojí i dnešní hráz, ale měla být o deset metrů vyšší. Takže kdyby k tomu došlo, pod vodou by zmizela i dnešní obec Pomezí nad Ohří," vypráví Jan Bezděk z chebského povodí Ohře.
Právě obec Pomezí nad Ohří – dříve Mühlbach – je největším sídlem na břehu vodního díla. Do prosince roku 1989 patřil tenhle úsek státní hranice k nejpřísněji hlídané části železné opony a soudruzi na hraničním přechodu zase mezi ty nejprověřenější í v Československu.
Co bylo, bylo. Ostnaté dráty na souši a železné mříže pod hladinou proti případným narušitelům, nahradily můstky, turistická odpočívadla a značené cyklostezky. V kempech po obou stranách přehrady znějí čeština, němčina, sem tam i dánština nebo nizozemština. Na hladinu Skalky nesmějí motorové lodě a koupání je povoleno kdekoli, kromě bezprostřední blízkosti přehradní hráze.
Jediné, co výrazně komplikuje rekreaci, jsou vodní řasy a sinice. Jejich nadměrný růst způsobuje rtuť, kterou po celá desetiletí vypouštěla továrna v sousedním Bavorsku, do jednoho z přítoků Ohře. Vodohospodář Jan Bezděk přiznává, že i po letech je to neřešitelný problém. „Rtuť je nerozpustná ve vodě, takže při zvýšených průtocích je unášena na naše území a sedá si ve Skalce.“
Velké německé plány, železná opona, socialističtí pohraničníci nebo továrna, která do Ohře poslala za šedesát let tuny rtuti. Vše pominulo a jen vodní víla Egeria, skrytá kdesi v hlubokých tůních, zůstává.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
