Kdo je kdo
Přijdu ze zpráv a hned musím chystat další, říká dlouholetá zprávařka Českého rozhlasu Plzeň
Štěpánka Zýková je nejdéle sloužící zprávařkou v naší rozhlasové budově. Připouští, že dnes je její pracovní den jiný, než v době, kdy do rozhlasu nastoupila. Je to hlavně díky větším možnostem přenosu informací.
„Rozhodně si myslím, že teď je ta služba ještě rychlejší, protože informací se na nás valí asi daleko víc, než před těmi zhruba dvaceti lety,“ konstatuje s tím, že ji práce ale stále baví.
Zprávařky zjišťují, co aktuálního se děje ve světě, v republice, v kraji. Musí mít povědomí o mnoha věcech. „Pořád být v obraze,“ doplňuje. Zprávy si Štěpánka připravuje sama. „Většina lidí si myslí, že zprávy jenom čteme. Ale my si je musíme také připravit. Takže to nevypadá tak, že bych přečetla zprávy a hodinu tu seděla. Já prostě přijdu ze zpráv a hned musím připravovat další zpravodajskou relaci.“ Při dopolední službě jsou zprávy každou půl hodinu. Při odpolední pak každou celou hodinu.
Když už jsou zprávy připravené, musí se pečlivě zkontrolovat. „Odškrtám si, že tam všechno mám a můžu vyrazit do studia." Jeden výtisk připravených zpráv předá Štěpánka moderátorovi, aby věděl, co ve zprávách zazní. Studio, kde pak Štěpánka zprávy čte, se jmenuje hlasatelna. „Na stole máme mikrofon, sluchátka a počítač. Jsou tu hodiny, jedny mám na stole a jedny na zdi. A pak je tu takový malý ovládací pultík, abych mohla komunikovat buď s moderátorem nebo s technikem," popisuje. A samozřejmě nechybí červené světlo, které signalizuje, že jsou mikrofony zapnuté a že se právě vysílá.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
