Vysílač Kleť byl v srpnu 1968 posledním útočištěm pro svobodné protiokupační vysílání

Vysílání pomáhal zajišťovat i tehdy dvaadvacetiletý zaměstnanec radiokomunikací Jan Komenda. 21. srpna brzy ráno vyrazil na běžnou pracovní směnu. Ta se ale protáhla na čtyři dny.

Do tohoto kalného rána, které si navěky pamatujte, se hlásí rozhlasová stanice husitského kraje, České Budějovice

• Upravit
• Smazat

21. srpen 1968 – to je datum, které zůstane už navždy spojené s nezvaným vstupem vojsk Varšavské smlouvy do naší země. Důležitým a také nejrychlejším zdrojem informací byl v prvních hodinách okupace Československý rozhlas.

„Na vysílač  jsem v té době dojížděl z Českého Krumlova,“ vzpomíná Komenda. „Bylo půl šesté ráno, na příjezdové  asfaltce byl zátaras z velkých stromů.  Když jsem dorazil k bráně vysílače,  hlídal tam ozbrojený strážný. Ten mi také jako první oznámil, že jsme okupovaní.“

Vysílač v té  chvíli už také hlídali vojáci Československé lidové armády. „Za plotem areálu stál obrněný transportér, na vrátnici kromě vrátného byli i vojáci a ti také kolem celého objektu vykonávali strážní službu,“ doplňuje Jan  Komenda.

Tehdy se tyčil  na Kleti ještě jiný vysílač, než nyní. Ten současný  pochází z roku 1978 a je vysoký 172 metrů. V roce 1968  tam fungovala původní konstrukce – 116 metrů vysoký příhradový stožár, který podle slov Jana Komendy sloužil k šíření jednoho televizního a dvou rozhlasových kanálů. 

Pamětník a tehdejší zaměstnanec telekomunikací Jan Komenda|foto:Matěj Vodička, Český rozhlas

Přípravy na neoficiální, ale svobodné vysílání Československé televize přímo z Kletě začaly hned 21. srpna 1968. První technici přijeli na vysílač už ten den večer. Redaktoři pak 22. srpna. Kleť si televizní pracovníci vybrali z prostého důvodu – byla nejhůř přístupná ze všech tehdejších vysílačů.

Vysílání odbavovali z prostor, kde je dnes společenská místnost. „Byl tam redaktorský stolek, křesla, vedle byl velký rozhlasový přijímač, vlajka a fotografie prezidenta Ludvíka Svobody. Asi nejznámějším redaktorem, který z Kletě tehdy těch několik dnů vysílal, byl Vladimír Tosek,“ vzpomíná Jan Komenda.

Český televizní publicista Vladimír Tosek  patřil k významným osobnostem československého roku 1968. V televizi pracoval od roku 1957. Plynně ovládal několik světových jazyků, oblíbené byly například jeho zahraničně-politické komentáře, ve kterých srozumitelně komentoval světové události.

Po několika  dnech srpnové  svobodné televizní vysílání z Kletě skončilo. Ještě než redaktoři a technici z vysílače odešli, zlikvidovali svoje vybavení. 

„Bylo to tady,“ ukazuje Jan Komenda na kovové víko v areálu vysílače. „Tohle kanálové víko je od původní žumpy. Tady skončilo prakticky veškeré technické  vybavení, které jsme na legální-nelegální vysílání měli. To znamená kamery, mikrofony, filmy, vyvolané i nevyvolané. V momentě, kdy jsme opouštěli objekt,  jsme to tady zlikvidovali.“

Jan Komenda ukazuje plot, ve kterém měli spolu s kolegou prostřihanou díru, aby mohli v případě poplachu areál vysílače opustit|foto:Matěj Vodička, Český rozhlas

Jan Komenda vysílač spolu s kolegy opustil ve vojenském transportéru 24. srpna 1968.  Vrátil se domů za svou tehdy ani ne měsíční dcerou. Redaktoři  a technici Československé televize zamířili za hranice do Rakouska. A někteří se zpátky do vlasti už nikdy nevrátili. Byl mezi nimi i Vladimír Tosek. Postupně se dostal až do Velké Británie, kde pracoval v monitoringu BBC a zároveň redigoval zahraniční Listy, vydávané Jiřím Pelikánem.