Stížnosti obyvatel i krádež trolejbusu, to vše v okolí Cukrovarské

„Vozovna jako taková je to nejstarší, ale prvních 50 let své existence sloužila tramvajím, a teprve až od roku 1949 trolejbusům. Právě se díváme na vjezd do budovy, která sloužila k mytí trolejbusů a městských autobusů. Budova není až tak stará, do provozu byla uvedena v roce 1989,“ uvedl Pavel Domanický z plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu.

8 fotografií

Dokončení myčky bylo důležitým krokem ve zkvalitňování údržby vozidel městské dopravy. „Trolejbusy, které potřebují k tomu, aby se pohybovaly vlastní silou zpět, být pod napětím, což jde tedy obtížně dohromady s mokrým prostředím umývárny, musely být v myčce odpojeny od přívodu elektrické energie,“ řekl Domanický. Před zprovozněním myčky se trolejbusy myly ručně.

Zázemí, které zde vzniklo, bylo silně poddimenzované a nové vozy se do této vozovny již nevešly. „Ulice byly zatrolejované a docházelo zde k odstavování trolejbusů, zejména tedy přes noc, kdy nebyly na tratích,“ dodal Pavel Domanický, kterého doplnil Jiří Kohout z Plzeňských městských dopravních podniků:

„Odstavování trolejbusů v ulicích představovalo velký problém. Prakticky tady stály ve všech ulicích, kde byly troleje, někde dokonce ve třech řadách. Prostor byl nepřehledný, na vozy nebylo vidět a nevíme ani o žádné službě, která by je hlídala. V dobových novinách je zdokumentováno, že došlo ke krádeži trolejbusu, jelikož bylo možné trolejbus prostě nasadit na troleje a odjet s ním.“

Nepřetržitý pobyt trolejbusů venku se podepisoval také na jejich technickém stavu. Na ulici docházelo samozřejmě i k údržbě vozů, měnily se zde pneumatiky a prováděl se úklid trolejbusů. To se nelíbilo některým obyvatelům téhle části Plzně: „Víme i o stížnostech občanů tady v ulicích Černická, Heldova, Presslova a tak dále,“ podotkl Jiří Kohout.