Alena Zemančíková: Pro mě je už napořád Glenn Miller spojen s osvobozením Plzně

Glenn Miller
Glenn Miller

Mnoho starších jazzmanů říká, že mají jazz neodmyslitelně spojený s osvobozením Plzně. Alena Zemančíková ve svém fejetonu dokonce spojuje Plzeň se slavným Glennem Millerem.

Oslavy osvobození v roce 1990 byly jedním z velkých témat sametové revoluce, v západních Čechách jsme konečně mohli oslavit americkou armádu a Kaťušu, hřmící mnohohlasým sborem, vyměnit za orchestr Glenna Millera. Jazzmani všech seskupení se tehdy spojili do big bandu a v Plzni to znělo vytouženou svobodou. Pro mě je zvuk orchestru Glenna Millera už napořád značkou osvobození západních Čech v roce 1945. Tenhle zvuk byl pak pro nás na dlouho přehlušen hudbou budovatelských pochodů – inu, není dechovka jako dechovka. U Glenna Millera klarinet hraje melodickou linku spolu s tenorsaxofonem na stejnou notu a ladí v jedné oktávě se třemi dalšími saxofony. Miller dovedl tenhle způsob k největší dokonalosti a učinil z něj základ celého svého repertoáru.

Glenn Miller, v tu dobu už uznávaný hudebník, který si mohl diktovat podmínky účinkování svého orchestru například v hollywoodském filmu, se v roce 1942 rozhodl sloužit armádě. Přesvědčil americké válečné letectvo, že by mohl dostat na starosti modernizovanou vojenskou kapelu.

V červenci 1943 dostal v New Yorku svůj pravidelný pořad v rádiu, jehož úspěchy u rekrutů vedly k povolení, aby sestavil svůj padesátičlenný Orchestr armádního letectva. S ním odletěl v létě 1944 do Anglie, kde absolvoval 800 koncertů.

Jeho pokusy o modernizaci vojenské hudby se setkaly s odporem tradičně smýšlejících důstojníků z povolání. Jedním příkladem je jeho aranžmá „St. Louis Blues March“, které zkombinovalo blues a jazz s tradičním vojenským pochodem. Časopis Time tehdy napsal, že tradicionalisty vojenské hudby naplnil hořkostí a znesvětil krále pochodů Johna Philipa Sousu. Do disciplinovaných kadencí vojenské hudby že vnesl ležérní styl a že armáda 'namísto chodidly hýbe svými boky'. Ale nemysleli si to všichni. Generál Jimmy Doolittle řekl, že  „..vedle dopisů z domova byl Glenn Millerův orchestr nejlepším budovatelem morálky na evropském bojišti.“

15. prosince 1944 měl Miller, tehdy již major, letět ze Spojeného království do Paříže hrát pro vojáky, kteří ji nedlouho předtím osvobodili. Jeho letoun odlétl ze základny RAF Twinwood Farm v hrabství Bedfordshire a zmizel nad kanálem La Manche. Jeho tělesné ostatky ani vrak jeho letounu nebyly nikdy nalezeny.

Millerovo příjmení najdeme na Zdi pohřešovaných na americkém hřbitově a památníku poblíž vesnice Madingley v anglickém hrabství Cambridgeshire. Pamětní kámen byl také položen na hřbitově Grove Street v New Havenu v americkém Connecticutu vedle kampusu Yaleovy University.

Příběh Glenna Millera je nejen vyprávěním o muži, který dovedl své umění dát působivým a nepodbízivým způsobem do služeb boje za svobodu. Je také příběhem střetu armádního tradicionalismu, jehož představitelé mají ihned po ruce silná slova o znesvěcení a urážce, s talentem, který má dar dotknout se lidských srdcí. A co jiného je potřeba k osvobození než právě tohle?