Alena Zemančíková: Vypláchnout, vyplivnout. Mladá žena v zubařském křesle bilancuje svůj dosavadní život

Mladá žená nedávno přišla o práci. Její partner je doma už rok a celkově není úplně bezproblémový, což ví i celá její rodina a nenávidí ho. Hlavní hrdinka teď sedí v zubařském křesle a netuší, jestli vůbec bude mít na zaplacení bílé plomby. A k tomu všemu v ordinaci vyhrává vlezlé privátní rádio…

Alena Zemančíková se narodila v roce 1955 v Praze, ale velkou část svého života prožila v západních Čechách. Vystudovala plzeňské gymnázium a po letech manuálních zaměstnání dramaturgii na pražské DAMU. Od roku 1987 pracovala jako dramaturgyně Západočeského divadla v Chebu, které také v 90. letech uvedlo několik jejích dramat a řadu dramatizací literárních předloh.

Od roku 1997 působila jako literární redaktorka v plzeňském studiu Českého rozhlasu, později tam vedla kulturní redakci. V roce 2004 přešla na stanici Vltava, s níž spolupracuje dodnes.

V roce 2008 jí vyšla sbírka povídek Bez otce, o rok později vydala knížku pro děti Mařenka a Čenda. Román z pohraničí padesátých let Příběh v řeči nepřímé vyšel v roce 2015. Momentálně je v nakladatelství Větrné mlýny k vydání připravena sbírka povídek s názvem Nějaké ženy a jacísi muži.