Automatické opravy

Nechci soudit, který způsob psaní je snazší, ale v každém případě je psaní na počítači jiné než psaní rukou. Liší se v přístupu autora ke vznikajícímu textu. Když chceme psát správně, neplýtvat zbytečně papírem a bílou korektorskou páskou, pak musíme při psaní rukou dobře promyslet každou větu, než ji napíšeme, abychom předem věděli, jak bude celá další věta vypadat, jaký v ní bude například podmět, a tudíž jaké i/y budeme psát v přísudku a podobně. Musíme tedy mnohem pečlivěji přemýšlet o struktuře jednotlivých vět i celého textu, než když píšeme na počítači. Při psaní elektronického textu můžeme naopak promýšlet věty tak říkajíc za pochodu, libovolně mazat, měnit, upravovat nebo doplňovat text. V tom spočívá hlavní výhoda, ale také nevýhoda psaní na počítači. Člověk je totiž tvor od přírody lenivý, a tak se mu nechce přemýšlet dopředu a formulovat věty v hlavě. Raději je rovnou píše a na monitoru později upravuje. Jenže při přepisování a upravování se do textu velmi snadno zanášejí chyby. Při několikanásobné editaci textů vznikají nejčastěji chyby syntaktické. Autor textu zamění část věty, ale v textu mu zůstane zapomenutý úsek z předešlé verze. Případně tak dlouho přeformulovává větu, až dojde k vyšinutí z větné stavby a věta najednou přestane držet pohromadě. Proto je lépe nejdříve si utřídit myšlenky, a teprve když víme, o čem chceme psát, pustit se do samotné tvorby elektronického textu.

Ještě že moderní textové editory umí revidovat texty, hledat ve slovnících správné tvary slov, a v případě že se jim na struktuře věty něco nelíbí, upozorní autora textu, že by měl danému místu věnovat pozornost, že? Existují dokonce funkce automatických oprav, které nahrazují chyby v textu přímo při psaní. Člověk by si myslel, že povolání jazykového korektora se dnes stává stejnou raritou jako třeba povolání kominické.

Je pravda, že kominíků dnes člověk mnoho nepotká. O to jsou jejich služby žádanější. S námi, korektory, je to podobné. Dokonce i někteří vydavatelé se domnívají, že vydat knihu lze i bez jazykové korektury, když se její text zpracuje ve správném textovém editoru. Také studenti si často myslí, že když zapnou funkci automatických oprav, nemusí se jazykovou stránkou textu dále zabývat. To je však veliký omyl. Naopak, funkce automatických oprav může text hodně poničit. Například při psaní básní se vlivem automatických oprav mohou do textu dostat tvary slov, které tam nemají co dělat. Teprve při jazykové korektuře vyjde najevo, že počítač považoval básnické novotvary za překlepy a při psaní je nahradil slovy, která našel ve svém slovníku. Výsledný text je pak naprosto nesmyslný. Také při uvádění cizích vlastních jmen se často stane, že počítač vnutí do textu tvar slova ze svého slovníku namísto správného názvu. Počítač je sice při psaní dobrým pomocníkem, ale nemůžeme se spolehnout na to, že za nás bude myslet. A v některých případech nejde ani o chyby, ale o náš autorský záměr, a o tom už počítač nemůže vůbec rozhodovat.

Co tedy doporučujete studentům, aby udělali, než odevzdají hotovou práci?

Podle mého názoru by si měl každý student najít dobrého jazykového korektora a kominíka. Toho prvního pro kontrolu textu a toho druhého pro štěstí u zkoušek.