Bassani, Tabucchi, Buzzati, Pirandello a další. Představujeme povídky velkých osobností italské literatury

Život italského básníka, prozaika a novináře Giorgio Bassaniho (1916–2006) poznamenala druhá světová válka. Byl zapojený do odboje a jako Žid a aktivní antifašista byl vězněn. Jeho dílo je převážně zasazeno do prostředí ferrarské židovské menšiny v době vlády fašismu. Bassani oživuje své vzpomínky z mládí a události z válečných let a podává trýznivý obraz odlidštění lidského společenství v konfliktu s totalitním systémem.

Pravda, která se skrývá, a pravda, která se nabízí, je tématem povídky Pohled z druhé strany současného italského prozaika Antonia Tabucchiho (1943). Její hrdina tu vypráví o tom, jak se v Lisabonu setkal se ženou jménem Maria do Carmo, která pomáhá obětem salazarovského režimu. Po její smrti se však vypravěč dovídá zcela nové skutečnosti, které ho staví před řadu otázek.

Povídková tvorba spisovatele Itala Sveva (1861–1928) zůstávala dlouho neprávem ve stínu jeho slavných románů. Na cestě ke čtenářům jí stály ztracené a nedokončené rukopisy i nezájem editorů. Povídky přitom nabízejí obohacení Svevova světa např. o prvky fantastična. Vracejí se v nich však i témata známá z autorových románů: neschopnost hrdinů v praktickém životě, jejich ironická introspekce, nekonečné řetězení správných předsevzetí a následných selhání či prostředí rodiny viděné jako žalář i útočiště.

Milánský bohém Igino Ugo Tarchetti (1841–1869) proslul svými texty oplývajícími fantastičností, děsem a erotikou. Z jeho sbírky Fantastické povídky (1869) vybíráme Legendy o černém hradu, podivuhodné vyprávění na téma převtělování, kde se neustále převrací sen do skutečnosti a skutečnost do snu.

Surrealistickým viděním (ale také Kafkou nebo Camusem) jsou ovlivněny prózy spisovatele Dina Buzzatiho (1906–1972), autora slavného románu Tatarská poušť. Z jeho sbírky Tíživé noci uslyšíte tajuplnou povídku Obluda.

Závěr týdne italských povídek bude patřit laureátu Nobelovy ceny za literaturu z roku 1934, básníku a prozaikovi Luigi Pirandellovi (1867–1936). Povídky označoval za „malá zrcátka, odrážející svět v celé jeho rozmanitosti, s žalem i veselím“. Z jeho bohaté tvorby jsme pro vás vybrali prózy Skutečnost snu a Mezi dvěma stíny.