Černí baroni dostanou odškodnění
Český stát se snaží v posledních letech napravit křivdy, které se staly jeho občanům za druhé světové války a za vlády komunistů. Finanční satisfakce se už dočkaly oběti holocaustu, odbojáři, českoslovenští občané odvlečení po válce do Sovětského svazu a političtí vězni. Lidé, kteří byli v minulosti zařazeni do vojenských táborů nucených prací, budou moci do konce března 2003 žádat o odškodnění. Vláda souhlasila s jejich odškodněním. Budou mít, stejně jako bývalí členové Pomocných technických praporů (PTP), nárok na 625 korun za každý měsíc v táboře, pokud v něm byli déle než jeden rok. V 50. letech prošel Pomocnými technickými prapory československé armády i Františkem Broučkem. V Kladenských dolech Anna a Nosek strávil 39 měsíců.
"Můj tatínek byl živnostník a já jsem byl u Junáků jako činovník. To zřejmě mělo vliv na můj kádrový profil. U "pétépáků" jsem se ale setkal s mnoha zajímavými lidmi. Byli tam vysokoškolští studenti, právníci, byl tam lékař, byli tam inženýři ale i středoškoláci a spousta kamarádů, kteří pocházeli z takzvaných kulackých rodin."
Tak vzpomíná František Brouček v rozhovor u s Markétou Čekanovou.
Lidé znají Pomocné technické prapory především jako Černé barony Miroslava Švandrlíka .Jak vypadaly černí baroni a jejich život v reálu?
S černými barony spisovatele Švandrlíka se to nedá srovnávat, protože jsme chodili na ranní,odpolední a noční směny. Tehdy se pracovalo ještě v sobotu, takže když jsme vyfárali, třeba i v sobotu v noci, šli jsme potom v pondělí na ranní směnu. Měli jsme jen neděli volnou, přičemž nás nasazovali ještě na různé mimořádné směny o nedělích, kdy se netěžilo, ale musely se upravovat těžní jámy, chodby, zvláště v těch starých dolech, kde se nadloží provalovalo.
Práce v dolech je vždycky nebezpečná. Máte i vy z Kladna nějaké nepříjemné zážitky?
Dvakrát jsem byl na pokraji smrti. Jednak jsem zažil zával a jednou se utrhly vozíky, které směřovaly k těžní jámě Měli jsme jen tak tak čas, abychom z tratě uskočili. Dva z mých kamarádů utrpěly smrtelné pracovní úrazy a službu v PTP zaplatili životem.
Co bylo potom, když z vojny po dlouhých 39 měsících odešel. Už vám nikdo nepřipomínal váš původ nebo se to s vámi neslo dál?
Ke konci roku 1953 na Silvestra nás propustili a ještě jsme museli podepsat roční brigádu v civilu. Buď do dolů a nebo do stavebnictví. Protože jsem dělal tři roky na šachtě, tak jsem podepsal do dolů. Byl jsem zaměstnán na dolech Krimich v Tlučné, takže mám vyfáráno přes čtyři roky. Když jsem přišel do civilu, setkal jsem se s řadou dobrých lidí, kteří byli svým způsobem stejně postiženi jako já. Nastoupil jsem do Chemického závodu v Plzni a právě tady byla spousta podobně kádrově zaškatulkovaných.
Odškodněni už byli političtí vězni, dočkali se i lidé persekvovaní za druhé světové války.Pétépáci jsou v podstatě poslední v pořadí. Máte dojem, že se na vás tak trošku zapomíná? Že vám společnost něco dluží?
V každým případě ten dojem mám, protože ty roky, které jsme tam strávili by měly být nějak odškodněny. I když ty peníze nejsou všechno, je to takový dobrý morální pocit, že společnost na člověka přece jen nezapomíná.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
