Cisterciácký klášter v Oseku
Návštěva cisterciáckého kláštera v Čechách člověka přenese v myšlenkách do 12. století, kdy česká země, dnes křížem krážem proťatá silnicemi spojujícími města, byla divoká, pokrytá močály a zarostlá pralesem. Do takové země přicházeli cisterciáčtí mniši - a v historii řádu se dočítáme, že byli odborníci na trojpolní hospodářství a uměli výborně zacházet s vodou.
Voda jakoby protékala celým životem řádu - od mystické modlitby až po praktické využívání vodní síly i plochy v krajině, kde je z močálů stažena do rybníků. Vzkvétající hospodářská krajina byla výsledkem působení přísného a mlčenlivého cisterciáckého řádu všude, kde se usadil se svým heslem Modli se a pracuj.
Klášter ve Waldsassen v Bavorsku - pouhých několik kilometrů od Chebu - měl pro české země zakladatelský význam. Zdejší fundace, založená roku 1133, vyslala své členy i do severočeského Oseka a Sedlce u Kutné Hory - to v roce 1196. Cisterciácké kláštery byly vesměs Josefem II. zrušeny, v českých zemích zůstaly pouze v severočeském Oseku, ve Vyšším Brodě a ženský klášter Porta Coeli v Tišnově u Brna.
Návštěva Oseka dnes je hlubokým zážitkem s dotekem apokalypsy. Projížděli jsme za deštivého odpoledne kolem neuvěřitelně rozlehlého areálu litvínovské chemičky, napravo nalevo vytěžené důlní jámy, kolem silnice super- a hypermarkety, a pokud někde zbyla normální zástavba, má vytlučená okna a zjevně asociální obyvatelstvo. Cestou na Lom vidíme slavné litvínovské koldomy, laboratorní práci funkcionalistických architektů lidského života, a konečně vjíždíme do Oseka. Klášter je dílem opravený a větším dílem zpustlý, zejména pak jeho zahrady a rybníky (voda, to mystérium cisterciáckého řádu).
V letech 1945-1946 došlo k odsunu německých cisterciáků do opatství Reitenhaslachu. Osecký klášter byl zrušen roku 1950. V letech 1950-53 budovy sloužily jako internační středisko pro kněze, potom až do roku 1990 pro řeholnice. Cisterciáci se vrátili v roce 1991.
Civilní průvodkyně dává v podtextu svého výkladu najevo, že vrácení kláštera řádu nebyl šťastný krok, že všechno bylo lepší za časů, kdy zde žily řádové sestry. Neví, nebo nechce vědět, že sestry tu byly nedobrovolně, že ani mentálně a jinak postiženým se v klášterních zdech nevedlo nejlépe. V jejích očích, zdá se, byl klášter ve své funkci vězení společensky užitečnější než dnes, kdy v něm žije starý opat Bernard, nota bene Němec. A jenom jeden mnich, ostatně Rakušan.
Opat Bernard poskytl v klášteře přístřeší lidem bez domova, kteří pomáhají při údržbě i provozu. Při naší návštěvě nám Dimitrij v pracovním plášti podával večeři a Vojtěch pronášel modlitbu. Oba už muži v letech. Opat byl na vyšetření v nemocnici v Drážďanech. Nenajde-li se dost pevných mužů cisterciáckého řádu, kteří by sem šli sloužit Bohu, je pravděpodobné, že generální opat sídlící v Římě klášter zruší: cisterciácká myšlenka vůbec v Evropě ztrácí význam a stěhuje se spíše do třetího světa.
Mladí zahradní architekti a ekologové z Čech i Německa pracují na obnově zahrad, každé léto se zde koná pracovní tábor. Klášter je turistickým cílem prvořadého významu vzhledem k nepřerušenému a v objektu přirozeně dokumentovanému stavebnímu vývoji od středověku až do současnosti. Připomíná jiné, lepší časy kraje, v němž leží, a návštěvníka musí napadnout, že ti, kteří potřebovali pod Krušnými horami drancovat, museli klášter jako připomínku starých pořádků zavřít, i kdyby jen proto, aby se dostali k jeho pozemkům na uhelných ložiscích.
Charismatický opat Bernard má ku pomoci český a německý spolek přátel kláštera v Oseku a kupodivu podporu obecního úřadu, jehož zastupitelstvo je složené převážně z komunistů. Něco - a v kraji doslova převráceném naruby obyvatelé sotva vědí co - z kláštera vyzařuje. Přijeďte se přesvědčit - každý se může ubytovat, dostane najíst a zaplatí, kolik si může dovolit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
