Den, kdy zanikla stará Šumava

Zlatá studna je oblíbeným místem návštěvníků|foto:Jan Dvořák

Kilian Nowotny se svým komplicem Otto Grabmüllerem a českými emigranty Bohuslavem Benešem a Rudolfem Veselým, překročili bavorsko-českou hranici v noci z 8. na 9. května. U Františkova, nedaleko Kvildy je překvapili příslušníci SNB a Nowotného postřelili. Zbylí tři muži prchali dále do vnitrozemí. Utíkali na sever přes samotu Torfstich nedaleko Zlaté studny u Horské Kvildy. Věděli, že zde žije lesní dělník Franz Pösl a zaklepali na okno. Pösl je dovnitř nepustil. Dal jim jen trochu jídla a vody a poslal je dál.

Zlatá studna je křižovatkou cest mezi Zhůřím, Horskou Kvildou a Kvildou|foto:Jan Dvořák

Jenže „esenbáci“ společně s vojáky už měli samotu obklíčenou a ještě té noci do domu Franze Pösla vtrhli. Celou rodinu, včetně osmdesátileté babičky vytáhli z postelí a odvezli neznámo kam. Část vykonavatelů zákona na Torfstichu zůstala do druhého dne a rabovala. Podle vzpomínek Eduarda Steuna, který vyrůstal v hájovně v nedaleké osadě Zlatá studna, šel jeho bratr Robert ráno 9. května, tak jako vždy, k Pöslům pro mléko. Když tam dorazil, strnul. Dům byl obrácen vzhůru nohama a v postelích leželi ožralí esenbáci a vojáci.

Jeden z esenbáků se vyděšeného Roberta Steuna zeptal, co tam hledá. Ten mu odvětil, že jde pro mléko. Příslušník vzal bandasku a přikázal jednomu z kolegů, aby mu mléko nadojil. Když malému klukovi bandasku s mlékem vrazil zpět do ruky, řekl mu: „A teď koukej co nejrychleji mazat domů a zítra už sem nechoď. Tady už nic nebude.“

Pohled ze Zlaté studny do míst bývalé samoty Torfstich je stále dechberoucí|foto:Jan Dvořák

A tak se stalo. Ještě ten den byl odveden nebo snad i pozabíjen všechen dobytek, rozkraden veškerý majetek, rodiny prostého dělníka. Zbytek byl na místě spálen a během dne, když už tam, ani do blízkého okolí, nikdo nesměl, byl také jejich dům zcela rozbourán.

Jediný, kdo ze samoty Torfstich zůstal, byl Pöslův pes. Bílá fena čuvače jménem Shotti. Ta při nočním řádění pravděpodobně utekla do okolních lesů. Když se vše uklidnilo, vyhladovělá se vrátila. Nikdo na ni ale nečekal. Útočiště našla u lesního dělníka Franze Enzmanna. Jenže toho zakrátko úřady odsunuli do Německa. Shotti zase zůstala opuštěna. Nakonec se jí ujal Robert Steun - ten, co chodil k Pöslům pro mléko.

Horší osud připravili posluhovači tehdejšího režimu třem narušitelům hranic, které dopadli a celé rodině Pöslových. Beneš dostal provaz, Veselý doživotí a Grabmüller 25 let natvrdo. Paní Pöslová s více než osmdesátiletou stařenkou byly přesunuty do Nových Hutí. A Franz Pösl? Ten byl za pouhé poskytnutí jídla a vody „odměněn“ deseti lety tuhého, komunistického lágru. Z něj se vrátil po amnestii v roce 1953.

Říká se, že událostí ze začátku května 1950 zanikla stará Šumava. Začal úsvit temných časů tuhého komunismu a železné opony, které změnily tvář nejen Šumavy, ale celého Československa.