Díky profesionální i amatérské tradici je české loutkářství na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO
Loutkové divadlo bychom dodnes našli v nejedné z českých domácností. Je to pokračování tradice, jejíž počátky můžeme vystopovat na přelomu 18. a 19. století.
Tehdy českým i moravským krajem kočovali loutkáři a na jarmarcích nebo poutích předváděli své komedie. Vystupovaly v nich typické postavy jako král, Honza, čert, škrhola nebo kašpárek.
Nejznámějším kočovným loutkářem byl Václav Matěj Kopecký, který hry pro své divadlo sám psal a také maloval kulisy a vyřezával loutky. Na jeho tradici později navázaly další významné osobnosti loutkářství, za První republiky to byl například Josef Skupa. Jeho postavičky Spejbla a Hurvínka měly úspěch téměř po celém světě, dokonce i v Japonsku.
Dalším velikánem českého loutkářství byl Jiří Trnka, který se specializoval na loutkový film. Pod jeho vedením ožily na filmovém plátně loutky Karafiátových Broučků, hrdinové Starých pověstí českých nebo figurky Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
Díky profesionální i amatérské tradici je české loutkářství od roku 2016 na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
