Do Staronové synagogy přitančí nová Tóra, kdo byl Viktor Feuerlicht a kde se dozvědět o judaikách

Staronová Tóra přitančí do Staronové synagogy

Staronovou synagogu čeká v neděli 19. března velká slavnost. Od Židovské radnice do ní Maiselovou ulicí doslova přitančí v náručí mužů nový svitek Tóry. Je už několik set let starý a procestoval půlku světa. Staronové synagoze ho nyní daruje Baruch Nahum z Velké Británie. A my jsme se s ním spojili přes Zoom. Čím je svitek výjimečný?

„Svitky jsou 250 až 350 let staré, víme, že je napsal velmi jedinečný sofer, písař, v Polsku. Koncem 19. století se dostaly do Prahy a kolem roku 1930 je koupil chasidský rabín z Biale a odvezl do synagogy v severním Londýně. Tam se užívaly až do doby před 20, 25 lety, kdy skončily v garáži pana Solomona. Jednou mi je ukázal. Řekl jsem, že pokud půjde svitek opravit, rád to zaplatím, aby se opět mohl používat. Po letech se mi tento pán z ničeho nic znovu ozval. Když jsem svitek přinesl svému rabínovi, úplně mu zasvítily oči. Řekl mi, že je napsán velmi neobvyklým písmem. A že je možné svitek opravit, ale že bude to drahé, protože s tímto písmem neumí pracovat každý sofer. Nakonec celý proces trval přes dva roky,“ říká pro Šalom alejchem Baruch Nahum.

A proč se rozhodl věnovat svitek právě Staronové synagoze? „Staronová synagoga v Praze je velmi jedinečné a staré židovské místo. Cítím k ní silné citové i náboženské pouto. Jezdím se sem často modlit a mám pocit, že většina mých modliteb je tady vyslyšená. Je to místo, kde žil rabi Jehuda Löw ben Becalel, pražský Maharal, jeden z největších židovských vzdělanců. Vždycky jsem chtěl darovat svitek Tóry na památku svých rodičů. A do teď jsem neměl tu příležitost. Věci se ale nakonec vyvinuly v pravý čas na pravém místě tak, že se to nyní podařilo. Využil jsem příležitost, a tak se mi splnil sen,“ dodává Nahum.

Co všechno je třeba udělat, aby se ze starého svitku znova mohlo v synagoze předčítat? A co všechno provází obřad vnesení Tóry? To prozrazuje v prvním příspěvku nejnovějšího Šalomu Baruch Nahum z Velké Británie, který v neděli 19. března daruje staronový svitek nejstarší české synagoze.

Smrtí Feuerlichta skončila jedna etapa poválečné historie pražské obce

Humor, nadhled i modlitba, tak by se dalo shrnout životní krédo Viktora Feuerlichta, kantora Staronové synagogy, který byl téměř půlstoletí neformální nejvyšší duchovní autoritou pražského židovského společenství. 12. března uplynulo 20 let od jeho úmrtí. V rozhovoru Terezie Jiráskové na něj vzpomíná v jedné z pražských kaváren vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín Karol Efraim Sidon.

Viktor Feurlicht podle něj významně  přispěl k tomu, že židovský náboženský život v Praze nezanikl. V období komunismu se mu podařilo shromáždit věřící nejen své generace, ale i Židů narozených po válce. 

Jako kantor obohacoval bohoslužbu ve Staronové synagoze o nápěvy, které přenesl ze svého rodného prostředí na Podkarpatské Rusi. Autentický, tradiční židovský život ale návštěvníkům synagogy zprostředkovával velmi moderním způsobem.

„To dokázal především tím, že byl nesmírně živý, vtipný a měl odstup, což bylo čím dál tím více dané věkem, měl odstup od toho, co se děje, a to je ten odstup, který dává možnost použít humoru,“ říká rabín Karol Efraim Sidon.

Jaká byla poválečná židovská obec? A v čem byl Feurlichtův přístup moderní? Poslechněte si celý rozhovor s rabínem Sidonem.

Jedinečný on-line slovník judaik

Když začnete googlovat slovo „judaika“, vyhledávač vám nabídne internetové obchody, které prodávají nejrůznější předměty spjaté s židovstvím – náušnice s Davidovou hvězdou, šabatové svíčky nebo knihy o judaismu. Když ale zadáte spojení „judaica index“, dostanete se na stránky speciálního on-line slovníku. Ten zobrazí více než 200 židovských rituálních předmětů a v 15 jazycích vysvětlí, na co a jak se používají. Podrobnější informace o zajímavé databázi Judaica Index přináší Leo Pavlát.

Slovník připravila londýnská Rotschildova nadace. „Všechny záznamy obsahují nejen popis předmětu a jeho účelu včetně evidenčních údajů, ale zpravidla k němu nabídnou hned několik fotografických vyobrazení. Ve srovnání tak můžeme nahlédnout pestrost židovské tradice v různých dobách a zemích, a to i mimo Evropu,“ vysvětluje Leo Pavlát a pokračuje: „Co víc, místy přidaná videa ještě informace o vybraných zvyklostech dále rozvíjejí.“

„Procházet databází je pak jako se vydat na malý výlet po světových židovských muzeích, knihovnách a archivech. Je to ale i cesta, která upomíná na jedinečné umění tvůrců zobrazených artefaktů, ať již pracovali s kovem, dřevem, papírem či textilem,“ uzavírá Leo Pavlát.

A jak s Rotschildovou nadací spolupracuje Židovské muzeum v Praze?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.