Dudák s typickými chodskými rysy zaujal sochaře i malíře

Jan Kobes se vyučil tkaničkářem a naučil se na housle. Jeho otec hrál na dudy a malý Honza se k němu brzy přidal. Dudání se mu natolik zalíbilo, že se z něj postupem času stal široko daleko vyhledávaný dudák. Byl známý nejen na Chodsku, ale jezdil dudat i do Plzně, Strakonic, do Hronova Aloisi Jiráskovi a častokrát také do Prahy na nejrůznější slavnosti a výstavy. Na dudy hrál i při vyhlášené Národní výstavě českoslovanské v roce 1895.

Chod s typickými rysy

Dudák Jan Kobes byl díky svému dudáckému umění u posluchačů velice oblíbený. Pro svoje typicky chodské charakteristické rysy v obličeji byl navíc často vyhledávaný výtvarnými umělci. Zvěčnili ho například sochaři Alois Langenberger, Vladimír Brettschneider nebo malíř Václav Malý. Jan Kobes tak zůstal ztvárněný jako představitel typického chodského dudáka začátku 20. století. Několik pojednání o něm napsal Jindřich Jindřich i národopisec Rudolf Svačina.

Poslechněte si Špalíček lidových písní věnovaný chodskému dudákovi Janu Kobesovi!