Fragmenty svobody III - V  jako volby

9. červen 2010

Volby do parlamentu jsou za námi. Proč ale nezavzpomínat na ty před dvaceti lety, které byly po dlouhé době opět svobodné? Radek Diestler se postupně v malém cyklu "Fragmenty svobody" věnoval vzpomínce na Sametovou revoluci, pak prvním svobodným médiím v Plzni. Čte Roman Stupka:

Přelom května a června 1990 byl pro mne magický čas. Měl jsem po maturitě,
bylo mi osmnáct a slovy jedné písničky Vladimíra Merty, svět nám otevíral
náruč. Měli jsme s bývalými spolužáky z gymplu mazec v Mýtě u Rokycan. Jel
jsem na místo stopem a u pivovaru chytil auto z Německa, tehdy ještě
západního. Holka v něm, bylo jí tak pětadvacet, mluvila k mému překvapení
česky: jmenovala se Hilda Zahorka, žila tuším v Norimberku a jela se podívat
do země předků. Jeli jsme přes Rokycany. A že scházel týden do prvních
svobodných voleb, bylo město oblepené různými plakáty různých kandidátů.
"Jsou u vás volby taky takovýhle?" zeptal jsem se jí, naivní ucho. "Tohle
není nic, Radku. To teprve uvidíte," opáčila. Chytrá holka. Copak dneska
dělá?

Možná se může zdát přiboudlé mluvit týden po volbách zase o volbách. Ale
parlamentní volby v červnu 1990, to byl jeden z největších momentů toho
roku, kdy se velké momenty dály tak dvakrát za týden. Nepodobaly se žádným
předtím ani potom. Sluší se připomenout, že mezi třiadvaceti stranami, které
se k volbám přihlásily, byla jedna z Plzně. Ano, legendární Strana přátel
piva, číslo kandidátky 22.

Dnes se z oněch voleb připomíná jen několik jevů: masová účast na nich,
aféra Bartončík a suverénní vítězství Občanského fóra. K první svobodné
soutěži politických stran po více než čtyřiceti letech patřily také volební
šoty, které tehdy zaplnily televizní vysílání. Viděl jsem po dvaceti letech
pár z nich. Jaké byly? Většinou naprosto začátečnické a s odstupem času
žertovné. A byly, zvlášť v porovnání s posledními kampaněmi, něžné.

Stály především na slovech, ne na obrazech. Typické byly šoty s kandidátem
XY, který, sedě doma před sektorovou stěnou, četl pět minut z papíru jakési
provolání. Vrcholným dílem byl v tomto ohledu jeden klip lidovecký. Zabíral
pět postarších občanů, prakticky věrchušku strany včetně nebohého předsedy
Bartončíka a známého astrologa Baudyše. Ti seděli v pracovně a na střídačku
deset minut vykládali v naučených replikách program strany.

volby

Některé šoty připomínaly spíše začátečnické pokusy v oblasti reklamy.
Vynikala v nich především Všelidová strana demokratická - Sdružení
podnikatelů a živnostníků, další marginální partaj těch časů. Martin
Kratochvíl, jazzman, zakladatel firmy Bonton a tehdy vzor gründerského
podnikatele, si tak v televizním prime time udělal takovou reklamu na svou
značku, že si o tom ostatní mohli nechat zdát.

Produkty některých stran byly zas nejspíš určeny pro sledování při změněných
stavech vědomí. Pamětník si možná vybaví podivuhodný subjekt národnostních
menšin s neméně obskurním názvem Soužití - Spolužitie-Wspólnota - Együttélés
/vspólnota-eďitéléš/. Jeden jejich klip sestával z modrého pozadí, na kterém
běžel bílou barvou napsaný sáhodlouhý název strany. Neustále měnil tvar a
polohu: do toho ženský hlas vyslovoval jednotlivé složky názvu, a za ní
totéž opakoval hlas dětský. Nemám žádné zkušenosti s LSD, ale tahle
psychedelická kreace pravděpodobně počítala s jeho požitím.

V těch volebních šotech se míhají podivuhodné figury politické i jiné,
zapomenutí hrdinové i bizarní postavičky těch let, i lidé, kterým patří
budoucnost. Největší šok způsobil mi po letech jeden ze šotů strany
sociálně demokratické, tehdy dost neúspěšné. V daných poměrech byly
mimochodem jedny z nejlepších: žádné dlouhé plkání, rychlé střihy, každý
kandidát řekl jednu údernou větu. Jednu řekl i kandidát za Prahu 1 -
jmenoval se ing. Jiří Paroubek. Slovy písně Jarka Nohavicy: ještě že člověk
neví, co ho čeká.

Tím vším byl volič masírován zhruba dva měsíce. A pak nastal víkend s velkým
V. Volby proběhly a Občanské fórum ukázalo všem záda. O pár dní poté jsem
jel bojovat o vysokou školu do Prahy. Vyčerpán písemnou částí přijímaček,
objevil jsem v ulicích Starého města neskutečně zaflusaný hostinec U
rotundy, který se mi měl na dalších pár let stát osudným. Odpočívaje po
intelektuálním výkonu sledoval jsem dva dorostence, kteří se z přísného
výčepního, dbalého vyhlášky o zákazu podávání alkoholu nezletilým, snažili
vymámit pivo. A kolik vám je, kluci, otázal se ten dobrý muž. O-osmnáct,
zakoktal jeden. Ahá, a kohopak jste volili, přitlačil na ně. O-občanský
fórum, vytlačil ze sebe druhý. Takže víte, jaký mělo číslo, co? vynesl
výčepní rozhodný trumf. Tak dvě limonády, rezignovali alkoholuchtiví
dorostenci .

A to byla taková hezká tečka za prvními svobodnými volbami.

autor: Radek Diestler
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.