Herec Jaroslav Sypal: Bydlím sice na hřbitově, ale jinak jsem na Žižkově šťastnej jak blecha
Proslavily ho zejména komediální role. Postavu nevraživého poručíka Hrubce v trilogii Byl jednou jeden polda mu už zřejmě nikdo neodpáře. Jaroslav Sypal ale také píše divadelní hry a texty písní, do kterých promítá všedně nevšední příběhy.
„Napsal jsem čtyři divadelní hry a hodně povídek. Jsem pozorovatelem života. Rád sleduju historky, který píše sám život.“ Příběhy potom volně zpracuje v divadelních hrách, textech písní nebo se o ně podělí se svými studenty na konzervatoři.
Kromě komediálních rolí poručíků a tajných agentů si také zahrál v legendární pohádce Karla Smyczka Lotrando a Zubejda. „Část pohádky jsme natáčeli v Bulharsku, to bylo docela namáhavý. Po 14 dnech jsme se už těšili domů,“ vzpomíná herec. „To ještě nebyly mobily, tak jsme přes pevnou linku dali domů vědět, že se vracíme. Jenže Bulhaři mezitím naše letenky prodali. A takhle se to opakovalo i další den. No, od té doby jsem v Bulharsku nebyl.“
Jaroslav Sypal se také 20 let věnoval dabingové režii. „Upravoval jsem dabingy a jsem na to strašně pyšný, protože jsem udělal desítky filmů a desítky seriálů. Ale hlavně jsem pyšný na to, s kým jsem se tam setkal a koho jsem mohl režírovat. Režíroval jsem Abrháma, Vinkláře, Stanislava Fišera, Věru Galatíkovou. Josef Abrhám mi říkal plantážníku, protože mi pořád vyčítal, že jsem ho obsadil a že on dabing neumí. A řemeslně ho neuměl, ale intonačně byl úžasnej,“ usmívá se.
Milovaný Žižkov
Jaroslav Sypal bydlí 40 let na Žižkově. Říká, že žije na hřbitově, přitom měl ze hřbitovů vždycky strach. „Míla Čvančara, který se zajímá o historii stejně jako já, nám na začátku 90. let přinesl mapku a já jsem zjistil, že pod domem, kde bydlíme, bylo kdysi pohřebiště. Tak říkám, že bydlím na hřbitově.“
O Žižkově vyšlo mnoho knih. „Třeba v Bořivojově ulici bydlel Jaroslav Seifert, Vlasta Burian, na dvoře se tam narodil Jaroslav Uhlíř a chvilku tam žil i Jaroslav Ježek. A do gymnázia na Sladkovského náměstí chodil Jaroslav Marvan,“ vyjmenovává herec slavné kolegy. „Na Žižkově jsem šťastnej jak blecha.“
Víra v osud
Herec se v rozhovoru vyznal také z toho, že věří na osud a všechno, co se děje, má svůj důvod. „To je jasná zpráva. Měl jsem výbornou tchyni, kartářku. Předpověděla mi, že budu učit na mezinárodní konzervatoři. Karty ukazují cestu, nikoli výsledek a ona byla fakt dobrá, takových je málo.“
„Vždycky říkala, že první setkání lidí, kteří se nikdy dřív nesetkali, je rozhodující pro další život. A to mám na paměti. Když se s někým seznámím, tak někdo je mi nesympatický, někdo sympatický a někdo nijaký. Kolikrát to bylo tak, že mi někdo byl nesympatický, ale pak došlo k nějaký situaci a já jsem si říkal, že jsem mu asi křivdil. Ale pak se zase něco stalo a vrátilo mě to na začátek. A pozor, já jsem jinak pragmatik a nevěřící.“
Jakou neskutečnou historku má s Karlem Gottem? Jak se dostal k otextování písně Hafanana od Afrika Simona? Co dalšího, až osudového, prozradil ze svého bydlení na Žižkově? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
