Hvězdárna na patnáctém poledníku ukrývá svoji unikátnost v jedné z kopulí

Prochází tudy 15. poledník zeměpisné šířky, který má na svědomí čas, co máme na každodenních hodinkách. I když, jakmile do Jindřichova Hradce zavítáte, s úžasem zjistíte, že je to všechno ještě podivuhodněji zamotanější.

Začněme po pořádku. Měření času je velká vědecko-technická magie, na jejíž poznání potřebujete absolvovat řadu hodin vysokoškolských přednášek vyplněných odbornými termíny, matematickými rovnicemi a neuvěřitelně složitými grafy. Na to prostor nemáme, proto to zkusme alespoň telegraficky. Vlastně telegraf v našem nebeském příběhu svoji roli taky sehrál.

Ještě před sto padesáti roky určovalo čas naše Slunce: Když se ocitlo přesně nad jihem, nastalo poledne. Že to není pravda a že každé město má díky němu jiný čas, nikomu příliš nevadilo. Moc se necestovalo, mechanické hodinky, které by zvládaly otřesy při přenášení, buď neexistovaly nebo byly velmi drahé. Navíc, kdo by takovou synchronizaci potřeboval?

V průběhu 19. století však vyvstaly poměrně zásadní – organizační – svízele. Planeta Země se totiž kolem Slunce nepohybuje rovnoměrně rychle, navíc je její rotační osa skloněna vůči rovině oběhu. Když se tedy začal čas měřit rovnoměrně tikajícími mechanickými hodinami, ukázalo se, že se průchod poledníkem může lišit až o čtvrt hodiny. Další problém je, že je vše závislé na zeměpisné délce. Rozdíl mezi slunečním polednem v Ostravě a Aši dosahuje 25 minut!

V řídicím centru planetária|foto:Michal Okleštěk

Názor, jak vnímat „čas na hodinkách“, které máte v kapse nebo na ruce, změnil rozvoj železnice a následně i dalších moderních technologií – třeba telegrafie, ale také mezinárodního obchodu. Aby se to všechno nějak synchronizovalo, dohodl se svět na pásmovém času.

Co to znamenalo? V roce 1884 se tři desítky klíčových států světa dohodly, že bude planeta Země rozdělena podél poledníků po 15 stupních zeměpisné délky na 24 časových pásem. V ideálním případě je tvořily severojižní „pruhy“ široké přesně 15 úhlových stupňů s rozdílem času jedné hodiny. Uprostřed každého z nich by byl tzv. hlavní poledník. Samozřejmě, že v reálném světě tato časová pásma kopírují administrativní hranice a někdy je mezi nimi rozdíl jen půl nebo čtvrt hodiny… Každopádně v České republice díky této dohodě od 1. října 1891 používáme středoevropský čas odpovídající 15. stupni východní délky.

Vydáte-li se na procházku centrem Jindřichova Hradce, najdete 15. poledník u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Je vyznačený v dlažbě na ulici Kostelní a doplňuje jej několik zajímavých informačních tabulí. Jedná se o velkou turistickou atrakci, ostatně romantické okolí stavby, jejíž základy byly položeny už ve 14. století, přímo svádí k fotografování…

Bohužel, z kartografického úhlu pohledu se jedná o atrakci falešnou: špatná je nejen poloha, ale i směr „15. poledníku“. Ten ve skutečnosti prochází o sto metrů západněji, přibližně v místech Nežárecké brány, navíc v úplně jiném směru. Proč a kdy k této chybě došlo, není známo, ale nezdá se ani, že by to někomu vadilo.

Správně vyznačený poledník najdete u jindřichohradecké hvězdárny. Ta byla otevřena na vrcholku kopce Šibeník v roce 1961. Původně se jednalo o velmi skromné zařízení, které však před pár roky prošlo rekonstrukcí s velkolepou přístavbou. Díky ní se zde objevilo digitální planetárium s futuristickou kopulí o průměru 10 metrů, pod kterou se může posadit šedesát diváků.

Pozorování pro veřejnost a to zejména pro školy slouží skvělý dalekohled hvězdárny v Jindřichově Hradci|foto:Michal Okleštěk

Nechybí ani otočná kopule, kde se na vás těší celá řada dalekohledů – některé jsou určeny k pozorování Slunce, ten největší, o průměru zrcadlového objektivu 50 centimetrů, pak v noci míří na objekty vzdáleného vesmíru. Unikátní je jeho technické řešení – jediným tlačítkem jej přepnete z varianty „pozorování očima“ do varianty „elektronická kamera“. V obou případech je na co se dívat. Během rekonstrukce budovy totiž místní radnice opravila okolní pouliční osvětlení, proto je odtud stále ještě pozorovatelná tak krásná Mléčná dráha.

Říká se, že překročení 15. poledníku do roka a do dne splní přání, které vám v takovém okamžiku probleskne hlavou. Těžko říci, zda to funguje. Každopádně to ale raději otestujte u toho pravého na Hvězdárně a planetáriu Františka Nušla, k tomu falešnému se běžte jen vyfotografovat.