Hybridní složeniny

23. září 2010

Tentokrát si v jazykovém koutku povíme o nových slovech v češtině, a to především o slovech, která vznikají skládáním. Skládání ale není jediný způsob, jak může vzniknout nové slovo. Slovní zásoba každého jazyka se neustále vyvíjí a také se obohacuje různými způsoby, ve skutečnosti jsou slovotvorné způsoby tři: odvozování, skládání a zkracování. Pro češtinu je charakteristické, že nejvíc nových slov vzniká odvozováním, tzn. že nové slovo vzniká na základě slova, které v jazyce již existuje, např. od slovesa hlásit je odvozeno podstatné jméno hlasatel. Druhým, ne tolik produktivním, slovotvorným způsobem je skládání neboli kompozice, při níž nové slovo vznikne složením dvou slov - zemětřesení, novomanžel. A posledním, nejméně častým způsobem, je zkracování, při kterém vznikají zkratky a zkratková slova.

Dnes se tedy zaměříme na slova, která vznikla skládáním. Kritérií podle kterých si ještě můžeme dál rozdělil slova vzniklá skládáním, je samozřejmě celá řada, ale my se soustředíme na to, zda složenina vznikla ze dvou slov domácích, ze dvou slov cizího původu, nebo z jednoho slova domácího, ale druhého cizího. V případě, že nové slovo vzniklo složením domácího a cizího slova, hovoříme o tzv. hybridních složeninách. Jsou to slova jako videozáznam, autoopravna, biopotraviny...

Může se zdát, že hybridní výrazy by neměly do spisovného jazyka. Zpočátku se na tyto složeniny opravdu pohlíželo se značnou nedůvěrou, se kterou se můžeme do jisté míry setkat ještě dnes. Obecně lze ale říci, že hybridních složenin máme v češtině celou řadu například v publicistice, také vznikají jako různé odborné a pracovní názvy a stejně tak je užíváme i v běžném vyjadřování. Rozhodně je ale třeba zdůraznit, že i takováto slova jsou součástí spisovné češtiny.

Skupina cizích slov uplatňujících se při tvoření těchto složenin je opravdu bohatá. Mohou to být složeniny, jejichž první člen si stále uchovává svůj věcný význam. To je například již zmiňovaná autoopravna, stejně tak autorádio, autodílna aj. Všechna tato slova se pojí s významem slova automobil, automobilistický. Další cizí slova patřící do této skupiny jsou elektro, video, foto, euro nebo dia (elektroprůmysl, videopůjčovna, fotosoučástka). Druhá skupina hybridních složenin jsou složeniny vzniklé z prvků, které vyjadřují nějaké množství, míru nebo stupeň vlastnosti. Takto utvořené složeniny jsou v současné době velmi oblíbené a často bývají citově zabarvené, je to například: minimůstek, maxisvetr, superden, gigasoutěž aj. A samozřejmě platí, že čím vyšší míra nebo stupeň vlastnosti, tím jsou nám v uvozovkách sympatičtější.

Cizí slova, z nichž potom tvoří složeniny, si čeština často "půjčuje" především z prvků latinsko-řeckého původu. Hojně tak tvoří podstatná jména jako ekosystém, biomasa atd.

Samozřejmě najdeme v jazyce i takové složeniny, které mají první člen domácí a cizí je až druhý. Koncové části, které se často opakují jsou například -manie, - logie, -téka. V řadě případů už se potom nejedná o složeniny hybridní, ale o složeniny z obou základů cizích (toxikomanie, psychologie...).
Uvedné příklady, jsou ovšem pouze orientační, protože složenin je ve skutečnosti mnohem více.

DOTAZY

1. Podle čeho poznám, že mám u zeměpisného názvu napsat přídavné jméno označující světovou stranu s velkým nebo s malým písmenem?
Velké písmeno píšeme pouze v případě, že je přídavné jméno součástí zeměpisného názvu. Například v názvu Jižní Amerika píšeme velké J, protože se jedná o název světadílu, ale pokud chceme napsat jižní Čechy, píšeme j malé, protože v tomto případě adjektivum jižní pouze naznačuje polohu, není to součást zeměpistného názvu.

2. Kdy se před spojkou než píše čárka a kdy ne?
Při psaní čárky za spojkou než se musíme řídit tím, zdali je za ní celá věta, nebo pouze slova, která větu netvoří, tedy bez slovesa v určitém slovesném tvaru. Ve spojení "Paní ředitelka udělala pro naši školu víc než kdokoliv jiný." čárku nenapíšeme, protože za spojkou nenásleduje věta, ale v souvětí "Paní ředitelka udělala pro naši školu víc, než musela." čárku napíšeme.

Když se řekne...

Sypat si popel na hlavu

Popel byl už v době starého zákona považován za symbol zármutku. Popel nebo také prach zůstává, i když je něco zničeno nebo když někdo zemře. Se zármutkem měli staří Židé spojenou pokoru před smrtí. Odtud také pochází úsloví sypat si popel na hlavu, kterým vyjadřujeme nějakou lítost nebo pokoru.
autor: Martina Kyselová
Spustit audio