Hyperkorektnost v jazyce

23. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

V dnešním jazykovém koutku si povíme o chybách. Ale ne o obyčejných chybách, nýbrž o těch, které děláme s dobrým úmyslem nechybovat. Zní to možná směšně, ale určitě se to v jazyce někdy stává. Pokud si představíme chyby v jazyce, jsou to většinou nějaké nesprávné tvary, ale někdy se může stát, že se tolik snažíme být přesní a použít správný tvar, až uděláme chybu. V takovém případě potom hovoříme o tzv. hyperkorektnosti v jazyce, o přílišné snaze o jazykovou správnost.

Skutečnost, že užijeme chybný tvar i přesto, že se snažíme o jazykovou správnost, je dána především tím, že v jazyce existuje nějaký jiný spisovný tvar a my se snažíme analogicky vytvořit správný tvar podle určitého vzoru. Můžeme si to krásně ukázat na skloňování číslovky dva nebo oba. Velmi často se totiž v sedmém pádě setkáváme s tvary dvěmi nebo oběmi, které jsou hyperkorektní, a tudíž nesprávné. Tvoříme je analogicky podle tvarů ženami, růžemi atd. Ve skutečnosti mají tyto dvě číslovky duálové neboli dvojné skloňování, které je v tvarovém systému dnešní spisovné češtiny zastoupeno pouze ojediněle. Správně musíme použít jedině tvary dvěma a oběma. S tímto skloňováním se setkáme ještě např. u podstatných jmen uši, oči, ruce, nohy apod.

I když třeba podstatné jméno noha může mít v sedmém pádě dva různé tvary - nohami, ale také nohama. Jak je to možné? Toto podstatné jméno má duálové skloňování. Ale pouze v případě, že se jedná o věc nebo přesněji řečeno část těla, která se vyskytuje v páru. Je velký rozdíl, když mluvíme o noze u stolu a o lidské noze. Proto je správně, když řekneme: "Viděl jsem dívku s krásnýma nohama" ale: "V kuchyni stála židle se čtyřmi nohami". Tady se nejedná o pár, proto musíme podstatné jméno skloňovat úplně pravidelně podle vzoru žena. Stejně by to bylo třeba u podstatného jména ručička: "Dítě tleskalo ručičkama, ale mám hodinky se svítícími ručičkami."

Problematický je také tvar by jste ... S tímto spojením se setkáváme hlavně v písemném projevu, pokud tedy j- není zřetelně vysloveno i v projevu mluveném.
Tento tvar přináší často úskalí. Víme, jak správně časovat sloveso být, a tedy, že správný tvar 2. osoby, množného čísla oznamovacího způsobu je jste. Je třeba zdůraznit právě ten oznamovací způsob. Příklad, který jste uvedl, je ale ve tvaru 2. os., množného čísla, způsobu podmiňovacího, který je odlišný - tedy byste - pouze jako jedno slovo bez j. Analogicky se potom tvoří tvary kdybyste a abyste. U podmiňovacího způsob se někdy může chybovat také ve tvarech 1. osoby množného čísla, kde jediné bezchybné tvary jsou bychom, abychom, kdybychom. V tomto případě je kámen úrazu v tom, že vedle sebe vlastně existuje trojí typ tvarů: spisovné abychom, abyste, nespisovné abysme a hyperkorektní aby jsme a aby jste. Hyperkorektní tvary se zde utvořily na základě toho, že se nám zbývající možnosti zdají buď příliš spisovné, nebo příliš nespisovné, a proto hledáme nějakou třetí neutrální variantu.

Někdy se můžete potkat s tvarem jse, který je naprosto chybný. Ve skutečnosti se jedná o zvratné osobní zájmeno se, j se zde objevilo analogicky podle tvaru 1. osoby jednotného čísla slovesa být - jsem. Tato dvě zdánlivě podobná slova spolu ale vůbec nesouvisí, proto správně použijeme jedině se.

DOTAZY

1. Jak se správně skloňuje podstatné jméno práce v množném čísle? Někdy se setkáme s tvarem pracem, ale jindy pracím.
Je to dáno tím, že se u tohoto podstatného jména pletou vzory skloňování. Práce se někdy omylem skloňuje podle vzoru kost, a proto se ve třetím a v šestém pádě chybně užívá tvarů k pracem a v pracech. Správně skloňujeme toto podstatné jméno podle vzoru růže. Jediné správné tvary jsou tedy k pracím a v pracích. V češtině máme ale také substantiva, která při skloňování kolísají mezi oběma vzory, proto můžeme bezchybně užívat tvarů nemocem i nemocím nebo zdem i zdím.

2. Zajímalo by mě, proč se ve spojení kdo s koho píše předložka s a ne z. Není to druhý pád?
I když to tak na první pohled nevypadá, není to pád druhý, ale starobylý pád čtvrtý, proto správně musíme psát jedině "s" a ne "z" V češtině se můžeme setkat také s výrazem být s to, je to ten samý příklad. V obou případech se jedná o knižní výrazy.

Když se řekne...

Být pod pantoflem

Má to původ ve starých zvyklostech, které vždy provázely venkovskou svatbu. Když přistupovali ženich s nevěstou k oltáři, museli dávat pozor, kdo z nich poklekne jako první - ten by totiž musel toho druhého poslouchat - dalo se tomu ale předejít, kdo při oddavkách šlápl tomu druhému na nohu, přebíral v manželském soužití vládu. Tento zvyk má svůj původ už ve středověku, kdy se při sjednávání míru musel poražený sklonit hlavu, aby mu vítěz mohl položit nohu na šíji.
autor: Martina Kyselová
Spustit audio

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

Nejposlouchanější

Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.

Zprávy z iROZHLAS.cz