Jak se vyhýbáme skloňování

23. září 2010

V dnešním jazykovém koutku se zamyslíme nad dvěma typy vyjádření, ve kterých se mluvčí více či méně úmyslně vyhýbají skloňování. Z toho také vyplývá, že se pokusíme odpovědět na otázku, je-li vůbec dobré se skloňování v daných vyjádřeních vyhýbat a proč bychom se skloňování měli nebo naopak neměli vyhýbat.

Představme si, že na český trh je uvedena nová zahraniční firma, a vymysleme jí pro účel jazykového koutku fiktivní název Arta. Na reklamních materiálech této firmy se potom začneme setkávat se slogany jako přijďte si do Arta pro nový výrobek, v Arta jsou nejlepší ceny, pro Arta není nic problém, na Arta jsou všichni krátcí apod. Je tedy slovo Arta např. ve větě přijďte si do Arta pro nový výrobek rodu mužského (do toho Arta)? A pokud ne, jak poznáme, že jde o ženský rod? Tím se dostáváme k první otázce avizované v úvodu - je dobré vyhýbat se v daném případě skloňování? Jméno je zakončeno na samohlásku -a, lze je tedy snadno přiřadit k českému skloňovacímu vzoru "žena" a začlenit je tak do českého systému skloňování. Budeme-li jej skloňovat, snadněji a srozumitelněji vyjádříme vztah všech slov ve větě: přijďte si do Arty pro nový výrobek, v Artě jsou nejlepší ceny, pro Artu není nic problém, na Artu jsou všichni krátcí apod. Sklonnost jména je tedy pro srozumitelnost věty potřebná.

Zbývá odpovědět na otázku, proč se mluvčí/pisatelé skloňování vyhýbají. Na tu mohou bohužel uspokojivě odpovědět jen autoři sdělení, jazykovědci odpověď neznají. Uvedených případů je poměrně mnoho a nejde jen o reklamní materiály. Takto se s názvy firem nezřídka zachází i ve smlouvách a jiných závažných dokumentech. Co k tomu pisatele vede, nevíme. Zapomíná se, že je nepsaným pravidlem ve všech jazycích, nejen v češtině, že přejímá-li se výraz z cizího jazyka, rozhoduje o jeho podobě jazyk přejímající. To znamená, že pokud se v češtině podstatná jména domácího původu skloňují, měla by se skloňovat i podstatná jména přejatá. V daném případě tomu nic nestojí v cestě.

Druhý typ pochází ryze z domácích zdrojů a není to jev nový, jen o sobě kvůli rozmachu médií dává poněkud více vědět.
Jde o věty typu jsou případy, kde/kdy se obě strany dohodnou; mám ráda věci, kde divák či posluchač musí sám přicházet na své objevy nebo nejsou to jen manželské záležitosti, kde je jako předmět sporu stanovena psychologická neschopnost. V uvedených větách jsou podstatná jména velmi obecného významu rozvita vedlejší větou připojenou výrazem kdy nebo kde, tedy výrazem s časovým nebo místním významem místo náležitého vtažného zájmena: jsou případy, ve kterých se obě strany dohodnou; mám ráda věci, ve kterých divák či posluchač musí sám přicházet na své objevy nebo nejsou to jen manželské záležitosti, ve kterých je jako předmět sporu stanovena psychologická neschopnost. Příslovce kdy a kde by měly stát ve větách rozvíjejících podstatné jméno s významem času či místa, např. není to poprvé, kdy jsem se poučil v přírodě nebo dojeli jsme do malého kempu, kde rostly mezi stany palmy.

V tomto případě lze odpovědět na otázku, proč se skloňování vyhýbáme. Nesklonné kdy a kde má právě tu výhodu, že pro volbu správného vyjádření není třeba dbát na větný kontext a myslet na rozpoložení větných členů a na význam rozvíjeného podstatného jména. Právě proto jsou věty typu je to vzácný případ, kdy se něco začalo dělat včas častější v mluvené podobě. Na rozdíl od nesklonných názvů firem však alespoň není narušena srozumitelnost sdělení, nejde o závažný nedostatek.

DOTAZY

Řešíme problém s názvem ulice v Karlových Varech - Nová louka. Existuje na to nějaké pravidlo?
Prvidlo je prosté. V názvech ulic složených z přídavného a podstatného jména píšeme první písmeno velké a druhé malé, tedy Nová louka.

Založili jsme soubor pěti žesťových nástrojů a nejsme si jisti, zda by měl být pojmenováním tohoto seskupení žesťový kvintet či žesťové kvinteto.
Podle Nového akademického slovníku cizích slov je možné obojí - žesťový kvintet i žesťové kvinteto. Volbu tedy ponecháme na vás.

PŘÍSLOVÍ, USTÁLENÉ SPOJENÍ, RČENÍ

Škatulata, hejbejte se

Etymologové slovo škatulata zde překvapivě nedávají do souvislosti s latinským slovem scatula (tedy "krabice"), ale spíše s latinským názvem pro šachové propriety , tedy se slovy scatus - šachy, scacabulum/scactabulum - šachovnice. Metaforou s šachovou hrou lze pak rčení snadno pochopit jako pohyb šachoých figur.
autor: Martin Prošek
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.