Jaroslav Jeroným Neduha: Kletba. Legenda o mladé cikánce, která na obyvatele Kašperských Hor seslala strašlivou kletbu

Starý příběh autorovi v 80. letech minulého století vyprávěl hrobník od kostela svatého Mikuláše v Kašperských Horách, kde se část příběhu také odehrávala. Text vyšel v roce 2017 v knize Horg a další legendy ze Šumavy. V jeho doslovu autor píše: „Sběratelé legend, kteří zachytí mocný příběh na půl stránce a spěchají k dalšímu telegrafickému sdělení o (snad) napínavé události, nejspíš nejsou vtaženi tak mocně do příběhu jako jím bývám posednut já. Musím to rozkošatět a oživit, vyprávět, jako kdybych u toho snad i byl a mráz mi při tom mnohdy běhá po hřbetě.“ Devatenáct příběhů ze Šumavy jihočeské i západočeské autor také sám ilustroval.

Jaroslav Jeroným Neduha se narodil v roce 1945 v České Lípě. Vyrůstal u prarodičů v areálu motolské nemocnice. Od dětství hrál na klavír a na kytaru. Vyučil se zámečníkem, po střední škole krátce studoval teologii na Husově československé bohoslovecké fakultě. Láska k muzice mu vydržela, začal psát vlastní texty. V roce 1967, kdy byl obsazen do několika filmů, získal vysněné svobodné povolání jako herec malých rolí a hudebník. V letech 1968 až 1969 procestoval stopem Anglii, Dánsko a Benelux. V Londýně ho přijali na grafickou školu, jejíž studium ale kvůli srpnové okupaci Československa nezahájil. V roce 1974 založil skupinu Extempore, která vstoupila do povědomí zejména rockovou operetou Milá čtyř viselců, již se podařilo zahrát v roce 1977 v rámci festivalu Pražské jazzové dny v Lucerně. Jaroslav Jeroným Neduha byl podezřelým živlem hned z několika důvodů: cestoval po západní Evropě, studoval teologii, měl svobodné povolání a hrál v rockové kapele. Před šikanou StB se několikrát ukryl v bohnické psychiatrické léčebně. V roce 1980 s Karlem Navrátilem založil folkovou skupinu Mezzanin. Vystřídal řadu povolání: byl správcem tenisových kurtů, míchal beton, vařil pivo, svařoval igelitové sáčky, byl skladníkem, pracoval ve sběrně. Když mu roku 1983 hrozil osmiletý trest kvůli smyšlenému zneužívání nezletilých dívek, kterého se nedopustil, rozhodl se k vystěhování do Rakouska.

Jaroslav Jeroným Neduha|foto:Veronika Hlaváčová, Český rozhlas

„O půlnoci jsem nasedl do vlaku. Na peróně stáli moji kamarádi a hráli moje písničky. Na housle a na kytary. Zpívali a brečeli. A já se smál a v koutě stáli estébáci. Na kamarády jsem z vlaku volal: ´Teď jste na řadě vy!´ A rozbrečel jsem se, až když vlak dojel na Franz-Josef-Bahnhof. Tam už na mě čekal Vasil, který se mnou hrál v Mezzaninu. Ten odjel o rok dřív, to se mu podařilo. Druhý den jsme šli a hráli jsme na zahradě v Metropolu za večeři a za pivo. Za tři dny už jsme hráli za peníze jako duo. No a za týden už jsem měl vídeňskou kapelu Extempore bluesband.“

Krátce po převratu v roce 1989 se do Československa vrátil. Jaroslav Jeroným Neduha vydal několik knih – autobiografickou novelu odehrávající se v 70. letech s názvem To, co se sem nehodí, písňové texty a libreta v Antizpěvníku, novelu Boží mlýny o svévolném zničení krypty kaple svatého Kříže v zaniklé šumavské obci Hůrka v roce 1953 nebo paměti s názvem Životaběh.