Jeden výlet, mnoho cílů. Turisty čeká na vrchu Tábor elegantní rozhledna i kostel

Vrch Tábor, který se původně jmenoval stejně jako nedaleká obec Chlum, má nadmořskou výšku 678 metrů. Je významnou dominantou kraje a někdy se mu také říká „Maják Lomnicka“. Na jeho vrchol vede křížová cesta a nahoře pak stojí kostel, turistická chata a Tichánkova rozhledna.

„Dnešní název získala hora Tábor po biblické hoře, která se nachází v Galileji, západně od jezera Kineret. Prý se Tábor z jižní strany tvarem podobá svému izraelskému jmenovci. Podle křesťanské tradice se na hoře Tábor odehrálo Proměnění Páně, které popisuje Nový zákon. Při této proměně měl Ježíš promlouvat k Mojžíšovi a Eliášovi, který předpověděl jeho smrt. Na paměť této události byl na hoře v dnešním Izraeli vystavěn chrám Proměnění Páně. Kostel stejného zasvěcení stojí i na Táboře u Lomnice nad Popelkou,“ vysvětluje Jan Drahoňovský, ředitel Městského muzea v Lomnici nad Popelkou.

V době husitské se na Táboře setkávali vyznavači podobojí. O přítomnosti Husitů svědčí i nález čtyř husitských haléřů v roce 1899 na katastru nedaleké obce Chlum. Už ve druhé polovině 14. století stála nahoře dřevěná kaple, kterou v roce 1527 Vilém z Valdštejna nahradil kostelíkem ze dřeva. Kostel z kamene v barokním stylu nechala pak vystavět pozdější majitelka lomnického panství hraběnka Konstancie z Morzinů. K dopravě stavebního materiálu se prý nepoužily povozy, vše potřebné vynosili sami poutníci.

Studánka Křížovka má prorockou vlastnost

Velkým fenoménem jsou každoroční táborské poutě, které mají dávnou tradici sahající pravděpodobně až do období rozšiřování křesťanské věrouky v kraji. Od konce 19. století se nejfrekventovanější poutní komunikací stala takzvaná „lomnická cesta“. Z iniciativy Ignáce Hornycha podle ní vzniklo 13 cihlových kapliček s reliéfy odlitými v blanenských železárnách. Na soklech jednotlivých zastavení jsou po pravé straně vyryta jména donátorů, ať už šlo o lomnické průmyslníky, bohaté měšťany nebo tovární dělníky.

Nad kapličkami byla z čedičových kamenů postavena kaple Božího hrobu a do ní pořízena dřevěná socha Krista v životní velikosti, řezbářské dílo Ferdinanda Stuflessera z Tyrol. „Vodou z blízké studánky Křížovky si poutníci omývali oči v důvěře, že je zbaví zrakových potíží a pověrečně do ní házeli křížky z větviček. Komu se křížek potopil, ten měl do roka zemřít,“ připomíná údajnou prorockou vlastnost studánky Jan Drahoňovský.

Křížová cesta na poutní místo Tábor|foto: Archiv města Lomnice nad Popelkou

Místo dalekých rozhledů

Od druhé poloviny 19. století je hora Tábor i významným turistickým cílem. K té době se váže rozmach otevírání turistických rozhleden. Krásný rozhled na všechny strany přirozeně inspiroval i místní Okrašlovací spolek, který už v roce 1888 na zděné podezdívce vystavěl dřevěnou, 22 metrů vysokou rozhlednu. Postavil ji jilemnický tesařský mistr Pošepný za 1 600 zlatých.

Její nosné části nebyly ale nijak chráněny před povětrnostními vlivy, a tak stavba začala brzy chátrat. Přispěl k tomu patrně i nevhodný výběr smrkového dřeva, protože konstrukci ve střední části napadla velmi brzy houba. Po devíti letech provozu se musela rozhledna rozebrat.

Obdivuhodným úsilím přátel turistiky a řady lomnických rodáků se nákladem 23 000 korun postavila nová, elegantní, 35 metrů vysoká vyhlídková věž. Slavnostně se otevřela roku 1911. Ochoz rozhledny se nacházel ve výšce 29 metrů nad zemí a vedlo na něj 145 schodů.

„Odvážnému podniku předcházela mnoholetá finanční sbírka organizovaná turistickým odborem Okrašlovacího spolku, který neúnavně shromažďoval potřebnou hotovost. Hlavním iniciátorem této myšlenky se stal řídící učitel Josef Tichánek, dědeček herečky Věry Tichánkové. Ještě po letech potomci vzpomínali, že byl pan řídící více na rozhledně než doma,“ vypráví Jan Drahoňovský.

Z vyhlídkového ochozu je za dobrých podmínek možné přehlédnout celou čtvrtinu naší země včetně památného Řípu, pásu hraničních hor, řady zřícenin hradů na okolních kopcích a také říčky a rybníky širokého okolí.

Kostel Proměnění Páně na Táboře|foto: Archiv Informačního střediska Lomnice nad Popelkou

Okrašlovací spolek k rozhledně přistavěl ještě turistickou chatu. Otevření se dočkala v roce 1913, název získala po významném propagátorovi turistiky, lomnickém průmyslníkovi Ignáci Hornychovi. Později prošla chata několika zásadními úpravami. Původně byla od rozhledny oddělena, poté spojena terasou a ještě později se k ní připojila docela. Dnes slouží jako penzion.