Jiří Šlitr by oslavil 100 let. Byl velmi uzavřený, až tajemný člověk, říká autor jeho životopisu
O životě fenomenálního umělce nedávno vyšla kniha. První životopis s názvem Jiří Šlitr Doktor Klavír napsal Lukáš Berný.
„Jiří Šlitr je osobnost tak strašně barvitá a těžko uchopitelná, že cokoli vyberete, je téma na povídání. Léta se tomu věnuju jako fanoušek a sběratel a myslel jsem si, jak bude jednoduchý napsat knihu, ale záhy jsem zjistil, že to tak jednoduché nebude. Spousta kolegů má podobné vzpomínky, ale vlastně velmi stručné. Dozvíte se, že byl velmi inteligentní, hodný, zcestovalý a uzavřený, že raději seděl v koutku. Pokud tam ale bylo piano, sedl k němu a bavil celou společnost. Dostat se za tohle a zachytit nějaký osobnostní portrét bylo těžší, než jsem si myslel.“
Lukáš Berný jeho uzavřenost ještě upřesňuje: „Byl až takový tajemný člověk. Nikoho k sobě moc nepustil. Moc se nesvěřoval ani svojí rodině. Neměl potřebu si povídat. Když se něco povedlo, tak to jen zkonstatoval. Nikdo nevěděl, co si myslí, svoje názory neříkal nahlas, pokud vysloveně nemusel, ať už politické nebo jakékoliv.“
Jiří Šlitr byl velmi pragmatický, vystudoval práva, přestože od začátku směřoval k uměleckému životu. Ale chtěl mít něco v záloze a podle pamětníků školu vystudoval velmi snadno.
Málo se vědělo i o Šlitrových výtvarných aktivitách, ilustroval knihy, měl dokonce výstavu v New Yorku. „Jeho otec byl výtvarník, tak tam se asi potkaly geny. Viděl jsem některé kresby, které kreslil jako dítě a už to v něm bylo. Byly tam neuvěřitelné detaily. Chtěl se dostat na Akademii výtvarných umění, hudbu měl spíš jen jako koníček,“ vypráví Lukáš Berný.
Poprvé na jevišti
K založení Semaforu vedlo několik zatáček. „Jiří Šlitr tenkrát odjel do Bruselu, kde byla velká výstava EXPO 58, na kterou celý svět poslal to nejlepší, co měl. Jiří Suchý zatím spoluzaložil Divadlo Na zábradlí, ale než se Šlitr stihl vrátit, tak Suchýho vyhodili. Ten byl naštvaný, ale Šlitr zase nabitý z Bruselu, co všechno se dá dělat. Nakonec ho přemluvil, že když to bude pod jejich taktovkou, tak to bude fungovat.“
Oficiálním členem divadla se ale nikdy nestal. „Tady se zase projevil jeho pragmatismus. Semafor nemohl být soukromou firmou, musel pod něco spadat. A oni nechtěli být loutky. Tak se dohodli se Suchým, že Suchý bude ředitel, tudíž bude spadat pod tu osvětovou besedu a bude muset trošku dělat, co budou chtít tam nahoře, ale on že bude externista. Tak na ně nemohli. Tudíž dvojice Suchý Šlitr tak bude hůř ovladatelná a oni si budou moct dělat trošku větší prostor pro to, co chtějí hrát.“
Jiří Šlitr původně v divadle nechtěl vystupovat. Měl velkou trému, ale doba se měnila, hodně umělců z divadla odešlo, a tak podal Jiřímu Suchému pomocnou ruku a řekl mu, ať mu napíše pár vět. „Šlitr ty věty na jevišti přednášel s kamenným výrazem, jako kdyby to právě četl. Tak ho nechtěli před diváky pustit, ale protože byl šéf, tak mu to nezakázali a doufali, že ho to přestane bavit. Jenže publikum při jeho replikách burácelo. Takže to, co zpočátku byla spíš nemohoucnost, nakonec skvěle fungovalo.“
Jak se Suchý a Šlitr seznámili a jaký mezi nimi panoval vztah? Vypátral Lukáš Berný něco bližšího o jeho úmrtí, které je lehce opředené tajemstvím? Jaký poklad objevil ve Šlitrově pozůstalosti? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
