Kde se naučit izraelské tance, proč jet do Černé Hory a navštivte výstavu Tváře ze zapomnění

Začne MACHOL Čechia

Asi nejznámější specificky židovský tanec je hora. Rozhodně ale není jediný. Už brzy se o tom mohou přesvědčit účastníci mezinárodního semináře MACHOL Čechia. Ten se bude konat od 12. do 19. července v Kralupech nad Vltavou. S lektorem izraelských tanců Ondřejem Novákem ze spolku Besamim natáčela Daniela Brůhová.

Izraelským tancům se u nás dlouhodobě věnuje spolek Besamim, který na letošním mezinárodním semináři předvede i exhibici pro veřejnost. Ta proběhne v pátek 14. července na koupališti v Kralupech nad Vltavou.

Čím jsou podle Ondřeje Nováka židovské tance tak přitažlivé? „Jsou hodně zajímavé v tom, že začaly vznikat někdy na začátku 20. století v Izraeli, ale vyvíjejí se doteď. Takže vznikají stále nové tance na novou, i moderní izraelskou hudbu. Takže když člověk tancuje, tak se díky tomu seznámí třeba s aktuální izraelskou hudební produkcí,“ říká Novák.

Izraelské tance „vznikaly jako kruhové tance, což na začátku hodně symbolizovalo to, jak vznikal izraelský národ, nově tvořený, že všichni tancovali společně v kruhu, často se i drželi za ruce. V těch modernějších, novějších tancích už to až tak moc neplatí, také jsou kruhové, ale mnohdy se už při nich třeba lidé spolu nedrží. Existují i řadové a párové tance, ale my tancujeme hlavně ty kruhové, tradiční,“ doplňuje Novák. „Také je charakterizují určité kroky a izraelská hudba.“

Jací učitelé na seminář letos přijedou? Je možné se na kurz ještě přihlásit? A co znamená slovo „besamim“? Poslechněte si celý rozhovor Daniely Brůhové s Ondřejem Novákem.

Černá Hora „židovská“

Jednou z nejméně okoukaných přímořských destinací českých turistů je Černá Hora. Ta je navíc přitažlivá i pro lidi se zájmem o židovství. Jsou v Černé Hoře nějaké židovské památky? A jak vlastně žije tamní židovská komunita? Na to jsme se ptali odborníka na Černou Horu, historika a balkanisky Františka Šístka z Historického ústavu Akademie věd ČR.

„Židovské dějiny v Černé Hoře jsou poměrně skromné, památky jsou skromné. K návštěvě bych doporučil zaprvé nejstarší místo, kde se našly židovské hroby, které bohužel byly zdevastovány, ale to místo je velmi pěkné, jmenuje se Dukla, je to římské naleziště v krásné poloze na okraji hlavního města Podgorica, velmi dobře dostupné. Dále Kotor, město také samo o sobě velice krásné, u moře, chráněné UNESCO. Tam je malý, ale velice pěkně zachovalý židovský hřbitov.“ říká Šístek a dodává: „Asi to nejzajímavější místo, které bych doporučil z hlediska židovské minulosti, tak to je město Ulcinj, kde žil falešný mesiáš Šabtaj Cvi a je tam několik památek na jeho život.“

František Šístek ale také doporučuje tamní košer restauraci: „Kdybyste chtěli ještě židovský život, tak v Budvě je jediná otevřená košer restaurace v bývalé Jugoslávii, která je přístupná všem, nejen členům obce. Takže to je hotel při zcela nově otevřené synagoze.“

A jak se dnes žije černohorským Židům? A jak otevřená je tamní obec pro uprchlíky z Ukrajiny? Poslechněte si celý rozhovor s Františkem Šístkem.

Tváře ze zapomnění

Pozůstalost a fotografie dvou brněnských rodin málem upadly v zapomnění. Naštěstí se našly na půdě dvou domů a na Špilberku je až do konce léta představuje výstava Tváře ze zapomnění. Tu navíc nedávno kurátoři doplnili o další rodinný příběh. Tentokrát jej nevydaly půdy, ale sama sousedka zavražděných Židů. Už 12. července můžete také vyrazit na speciální kreativní komentovanou prohlídku výstavy. S mikrofonem si ji také prohlédla Martina Pouchlá. Hovořila s kurátorem výstavy Pavlem Košťálem.

„Byla to rodina Davida a Anny Ecksteinových, která měla rodinnou firmu v ulici Panská v Brně. Měli tam obchod se střižním zbožím a dílnu na výrobu zástěrek a šatiček,“ říká Košťál.

„Před několika lety se sem dostala taková překližková krabička, ve které byly kresbičky střihů dětských šatiček, zástěr a takových věcí. Dostalo se nám to sem s lístečkem, že to byli sousedi té paní, která nám to sem věnovala, a že jí to dali před transportem do koncentračního tábora s tím, že se potom pro to vrátí. Samozřejmě se pro to nikdy nevrátili,“ dodává.

Jaké jsou další příběhy na výstavě? A čím jsou jedinečné fotografie, které jsou na Špilberku k vidění?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.