Košile, kabát a nedbalky

Zmíněný systém financování našeho školství je stejně komplikovaný a stejně špatný jako systém financování ve zdravotnictví. V České republice žije pouze několik málo jedinců, kteří se v tom bludišti čísel a položkových meandrů vyznají. Na ministerstvech pár úředníků určitě ano, ale to jsou lidé bez vlivu na konečný výsledek, tedy kolik a komu reálně v korunách připadne. Kraje za vzniklou situaci opravdu nemohou a už zcela bez viny zůstávají školy samotné, které musely přidat, aby vyhověly zákonnému navýšení, ale na ono osobní ohodnocení jednoduše nemají kde vzít.

škola

Vylučovací metodou tak dojdeme k tomu, že v nedbalkách bylo přistiženo ministerstvo školství. Eduard Zeman dlouho odmítá jakékoliv zjednodušení systému, a to bez ohledu na to, že by jím zavržené návrhy přinesly alespoň dílčí řešení. Návrhy totiž přicházely, ale nebyly z dílny Lidového domu a pravděpodobně proto skončily pod stolem. Tehdy měli učitelé, podle zdravého rozumu soudě, vyhlásit stávkovou pohotovost, protože tehdy se nejednalo o letošní košili, ale o možná dlouholetý kabát. Tehdy měli protestovat, jenže tehdy se to nedotýkalo jejich tehdejší peněženky. Podobně bylo slyšet jen málo učitelské kritiky na ministerský způsob zavádění internetu do škol, přičemž jde o stejné peníze ze stejného rozpočtu ministerstva, jakých bude zapotřebí k navýšení jejich ať už tarifů, nebo pohyblivých složek mzdy. Touto přezíravostí nad problémy celého systému tak učitelé sami dávají argumenty kritikům své krátkozrakosti a zbrklosti při obraně pouze a jedině svých platů.

Ano, na vině je ministerstvo školství, ale na vině jsou, ať se jim to poslouchá dobře nebo hůř, i učitelé samotní. Jejich případná stávka bude opodstatněná, i když ne všude si stěžují a tak asi nepůjde o celoplošný jev. Oprávnění stávkovat učitelé mají, ale v demokracii je to tak, že oprávnění mluvit do toho měli už dříve. Doufejme, že příště využijí stejně jako práva na stávku i právo na stávkovou prevenci.