Lubomír Stejskal: Ochota a odvaha

Socha Cyrila a Metoděje v hoře Radegast v Beskydech (ilustrační foto)

Sváteční prodloužený víkend se nese ve znamení tří mužů, kteří zanechali nesmazatelnou stopu v dějinách naší země. Mohou ještě dnes inspirovat? Na tuto otázku se pokouší odpovědět ve své poznámce Lubomír Stejskal.

Mezi misí slovanských věrozvěstů a smrtí kostnického mučedníka je časový úsek delší než půl tisíciletí. Přesto mají protagonisté obou dějinných událostí něco společného. Je to ochota a odvaha. Bez těchto jejich vlastností by se vývoj v českých zemích ubíral jinými cestami. Mám tím na mysli ono nehistorické „kdyby“. Kdyby Cyril s Metodějem postrádali ochotu a odvahu vydat se na nejistou misijní cestu do cizích krajin. Kdyby Mistr Jan Hus nebyl ochoten a neměl odvahu bojovat za poznanou Pravdu až do krutého konce.

Naše dějiny po působení bratrů z Tessaloniky, a stejně tak po Husově upálení, nebyly ani přímočaré, ani zářivé. Jednalo se o historii komplikovanou, z mnoha důvodů krvavou. Ve jménu křesťanské víry byly páchány nekřesťanské skutky. Za nic z toho ovšem ani Cyril s Metodějem, ani mistr Jan odpovědnost nenesou. Oni jsou svým životním příkladem, ochotou a odvahou, inspirací i pro naši dobu. Pro každého z nás.

Jejich životy – to je výzva. Nebát se prosazovat věci, které považujeme za správné. Nebo se o to alespoň pokusit. Ne vždy budeme mít pocity vítězů, často zůstaneme sami a

nepochopeni. Vždy ale stojí zato vnímat tichý hlas vlastního svědomí. Poslechnout jej – a nezradit sebe sama. I takové může být poselství obou svátků těchto dnů.