Manželé Chocholovi: Eva má krásné hnědé oči a v nich jsem viděl, že to myslí upřímně
O lásce někdy rozhodne náhoda, někdy vám napoví šestý smysl. Ten pomohl tehdy 22letému mladíkovi, když potkal 17letou dívku. Lásku si slíbili před Bohem a každý den mu děkují, že svůj čas mohou už 58 let prožívat jako manželé v klidu a pokoře.
Eva a Bohumil Chocholovi se znají od roku 1963. Jemu je 82 let, ona oslavila 77. narozeniny. Žijí na Milevsku a jejich receptem na spokojené manželství je něžný dotek, hřejivé slovo a smích.
V roce 1963 se mladý Bohumil vrátil z vojny do Přeštěnic a při cestách na své motorce - Jawě 350 – se rozhlížel po okolí po nějaké dívce. Pracoval jako dispečer v autobusové dopravě. Jednoho odpoledne se zastavil pro svačinu ve vyhlášeném řeznictví U Vodňanských v Milevsku. Právě tam spatřil nádhernou mladou prodavačku.
„Mrkal jsem na ni a ona nic.“ „Vůbec nevím, že tam chodil pro svačiny, vůbec jsem ho nevzala v potaz,“ přiznává Eva s tím, že se věnovala hlavně práci než okukování hladových mladíků. „Tak mi nezbývalo než se po Milevsku podívat. A jednou jsem ji zahlídl jít s kamarádkou. Šel jsem k nim a pozval jsem ji do kina.“ „Tam jsme se už drželi za ruce.“
Následovala pouť v Sepekově, kde ji pozval na autodrom. „To se jí moc líbilo. Se mnou se nemusela bát, že někde narazí. A když jsme jezdili na motorce, tak se mě pevně držela. To mi dělalo hodně dobře.“
Po roce randění se Bohumil od kolegy v práci nakazil plicní chorobou. Téměř půl roku ležel v plicním sanatoriu v Písku. „Začala jsem za ním jezdit. Okolí mi to rozmlouvalo, prej proč tam jezdím, když ani nejsme svoji.“ Tak naplánovali svatbu.
Bohumil nemohl požádat o ruku Evina tatínka, ten zemřel rok předtím. O ruku tak žádal Evinu maminku.
VIZITKA
Datum svatby: 19. listopadu 1966
Kde: na radnici v Milevsku, poté v kostele
Zajímavost: Ten den napadlo hodně sněhu. „Měla jsem lodičky, a když jsem vystoupila z auta, měla jsem sníh až po kolena. Museli mi půjčit ručník, abych se alespoň trochu utřela,“ vzpomíná s úsměvem Eva
Menu: knedlíčková polévka, svíčková a řízky
Děti: 2
Nejvíc dojaté byly obě maminky. „My to brali nějak víc běžně. Spíš jsem řešila příjmení, je tam strašně ‚o‘,“ směje se Eva.
Oba jsou věřící, proto následoval obřad v kostele. „Pro mě to byl velký zážitek. Oproti radnici to mělo slavnostní atmosféru a bylo cítit to pouto něžnosti a vzájemné úcty. To náš vztah ještě umocnilo,“ je vděčný Bohumil. „To je slib, který se neporušuje. A kdo ho poruší, je to jeho mínus. Ochuzuje se o tu lásku.“ A Eva souhlasí: „Co Bůh spojí, to nás nerozdělí. S tím jsme do toho šli a takhle jsme vychovávali i děti.“
Dovolená u moře, první dítě
Po svatbě chtěli stavět svůj dům, ale kvůli smrti Evina tatínka se rozhodli, že raději budou bydlet s maminkou, aby nebyla sama.
Na jednu z prvních dovolených jeli do Německé demokratické republiky k Baltskému moři. „Tam jsme počali dceru,“ hlásí Bohumil. Druhá dovolená proběhla v Jugoslávii. „Tam se mi taky líbilo, tak tam byla počata druhá holka,“ usmívá se Bohumil. „Moře nám velmi prospívalo. Děti jsme plánovali dvě, a to jsme si splnili. Já sám pocházím ze šesti dětí a vím, co to bylo pro mámu za starost. Původně jsem si přál kluka, protože mě zajímá letectví, takže v tomhle nemám pokračovatele, ale za holky jsem moc šťastný.“
Dcery jsou hodné a pomáhají. „Holky nás berou na výlety, my už se sami moc nikam nedostaneme, tak je to hezký.“
Láska tehdy a dnes
Eva a Bohumil Chocholovi prožili krásný život, ale i na ně občas dolehla obava o druhého. „V covidu byl Bohouš týden v nemocnici, měl vysoké horečky. Kolem nás už lidi umírají, tak si říkáme, kolik asi máme času...,“ přemítá Eva. „V tom momentě pomáhá vzájemná podpora. Stačí se dotknout jeden druhého, chytit za ruku a víte vše,“ dodává Bohumil.
Váží si každého dne a neváhají si ani v tomto věku dělat každodenní legrácky. „Kolikrát jí schovám něco pod polštář, třeba jablko,“ překvapuje Bohumil. „Rád dělá takovýhle klukoviny. Nebo když je počasí, vezme model a jde lítat.“
Jak se proměnila jejich láska? „Pořád je pro mě taková kočka, jakou jsem ji poznal. Má takový pěkný vyzývavý rty. A krásný velký hnědý oči. V nich jsem viděl, že to myslí upřímně. A to trvá dodnes. Nedám na ni dopustit.“
Jako mladí se těšili na každé rande. „Zamilovala jsem se. Byl klidnej, uměl povídat. No a to on povídá dodnes. Ale ta láska se víc prohlubuje. Víc si ho vážím, nikdy mi neubližoval. Nechtěla bych být bez něj.“ Tělesného kontaktu si stále užívají. „Je pro nás ale už vzácnější malé pohlazení než vášnivé muchlování kdysi,“ říká Eva.
Oba doufají, že jednoho dne odejdou spolu. „Jsem rád, že jsem ještě dobrej a můžu i někomu druhýmu pomoct, to je takový motor. Jsme šťastní. Děkuju ti za to, že jsem s tebou mohl žít,“ vyznává se Evě Bohumil.
Jak si dřív domlouvali rande, když nebyly mobily? Kdo byl aktivnější v milování? Ví Bohumil, kolik má Eva párů bot? Jak uspěli v manželském testu? Poslechněte si další příběh zlatého páru v pořadu Zlatá láska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
