Mezinárodní obchod proudil ve středověké Praze přes Týnský dvůr neboli Ungelt

„První autentickou zprávu o Týnském dvoře jako instituci pro cizí kupce máme z roku 1251,“ říká archeolog Petr Starec z Muzea hlavního města Prahy. „Nicméně z archeologických výzkumů a nálezů víme, že Týnský dvůr fungoval mnohem dříve. Předběžně ho zatím řadíme do první poloviny 12. století. I když jsou indicie, že mohl mít nějakého staršího předchůdce. Ale to je stále předmětem bádání.“

Slovo týn znamená ohrada, ohrazené místo. Dřívější slovo otýniti tedy znamenalo ohraditi. A ohrazený kupecký dvůr býval skutečnou tvrzí, sloužící k ochraně kupců a jejich zboží. Bývala tu skladiště, koňské stáje, obydlí pro kupce, jeden z nejstarších špitálů v Praze i kostelík Panny Marie v místě, nad nímž stojí současný Týnský chrám.

Tisíce kupeckých vozů - německých, polských, ruských, uherských, benátských, nizozemských, francouzských, řeckých, arménských, tureckých i arabských - sem přivážely nepřeberné množství zboží: kovy a nerosty (zlato, stříbro, měď, olovo, cín, jantar, ledek, sůl, síru), nářadí, příze a plátna, látky vlněné a hedvábné, kožešiny, skleněné zboží, koberce, živý dobytek, máslo, lůj, rybí tuk, olej, barvy, vosky, papír, knihy, peří, vlnu, cukr. Zvlášť bohatě byly zastoupeny kuchyňské potřeby a lahůdky, jižní ovoce, nápoje a další. Překvapující je ohromné množství ryb, říčních i mořských, sušených a uzených.

Ohrazený kupecký dvůr býval skutečnou tvrzí, sloužící k ochraně kupců a jejich zboží|foto: Jolana Nováková

Z kupeckého dvora domovem chudiny

Každý, kdo překročil práh kupeckého dvora, požíval plné ochrany krále, za což musel platit poplatek. Z poplatku na ochranu se časem vyvinulo povinné clo ze zboží dováženého do Prahy nebo projíždějícího Prahou, později i ze všeho zboží dováženého kamkoli do Čech. Byl zde dům, kde se vážilo a měřilo zboží a vypočítávalo clo.

Při vstupu musel v bráně každý odevzdat zbraně ungeltnímu hospodáři, který také soudil případné spory. Večer zde bývalo veselo, kupci zapíjeli své obchody a vyprávěli novinky z dalekých zemí. Proto je znám také název Veselý dvůr. Největší rozkvět zažil Ungelt za Karla IV. a za Václava IV. Kupci zde byli velmi spokojeni, mnozí se tady usadili natrvalo.

Postupem času Ungelt, jako kupecký dvůr respektive celnice, ztratil význam. Počátkem 20. století se do polorozpadlého Ungeltu začala stěhovat městská chudina. Po druhé světové válce zde byla směsice skladišť, dílen, kanceláří a bytů nejnižší kategorie. V roce 1978 začal archeologický průzkum a o tři roky později rekonstrukce dvora. V roce 1996 byl Ungelt opět zpřístupněn veřejnosti.

Dnešní areál tvoří 18 domů, z nichž 12 přiléhá k vlastnímu kupeckému dvoru. Ostatní stojí po obvodě na místě původní gotické ohradní zdi. Na domech jsou patrné stopy architektonických slohů všech dob. Většina má barokní fasády z doby po roce 1689, kdy Ungelt z velké části vyhořel. Původ mnohých ale sahá až na počátek 15. století.

Západní vstup do Týnského dvora, vlevo dům U Zlatého prstenu|foto: Jolana Nováková

Nejvýznamnější stavbou je Granovský palác s arkádovou lodžií, jeden z nejzachovalejších renesančních skvostů Prahy. S nádhernými sgrafity a nástěnnými malbami, které představují výjevy z bible a řecké mytologie.