Mosasauři a edmontosaurus: druhý výlet do světa dinosaurů za Prahou a stručný portrét Jana Žižky

V úvodním přehledu zajímavostí si povíme o záchraně vzácných australských orchidejí, které málem padly za oběť řízenému vypalování porostů ve státě Victoria, zmíníme se o složité logistické operaci spojené s přemístěním padesáti slonů z jedné rezervace v Keni do druhé, stručně představíme výsledky nových genetických i archivních výzkumů, spojených s osobností mořeplavce Kryštofa Kolumba, připomeneme úspěšný testovací let kosmické lodi Starship a na závěr se budeme věnovat plánům americké sondy Europa Clipper, která se nedávno vydala k Jupiterovu měsíci Europa.

Výlet za dinosaury, 2. část

Allosaurus, diplodocus a triceratops (odpředu dozadu) v expozici muzea Dinosauria|foto:Alena Gregorová, Dinosauria Museum Prague, ©

Jak je dnes všeobecně známo, svět, kterému vládli dinosauři, skončil před 66 miliony lety, kdy do naší planety narazil velký asteroid. Po dinosaurech zbyly jen zkamenělé kosti, které jsou dnes vzácnými exponáty světových muzejních i soukromých sbírek. Triceratopse, diplodoka a také allosaura; trojici originálních koster, vystavených v muzeu Dinosauria v Tuchoměřicích u Prahy, jsme obdivovali v minulém Planetáriu. Dnes vám představíme další tři kostry, které tam jsou k vidění. Jak už jsme řekli před týdnem, všechny mají svůj příběh a jsou něčím zajímavé. Platí to o dvou kostrách mořských ještěrů mosasaurů stejně jako o jedné vystavené kostře suchozemského edmontosaura.

Edmontosaurus|foto:Alena Gregorová, Dinosauria Museum Prague, ©

Zatímco tři kostry, o kterých jsme si povídali před týdnem, stojí svýma nohama pevně na zemi, kostry obou mosasaurů se vznášejí nad návštěvníky. Byla to vodní zvířata; a jak upozorňuje paleontolog a muzejní kurátor Dinosaurie Štěpán Pícha, nejednalo se o dinosaury. Jak se to vůbec stane, že pravěký živočich zkamení a dochová se v nějaké podobě až do dnešních dnů? Poslední kostrou z muzea Dinosauria je kostra edmontosaura, typického zástupce býložravých hadrosauridů čili takzvaných kachnozobých dinosaurů... A jaké další exponáty, kromě samotných koster, nabízí muzeum Dinosauria v Tuchoměřicích u Prahy?

600 let od smrti Jana Žižky

Vědci zrekonstruovali obličej Jana Žižky na základě přesné digitální kopie části lebky|foto:Cicero da Costa Moraes, Jihočeské muzeum

Rovných 600 let uplynulo nedávno od smrti husitského hejtmana Jana Žižky. Nemohli jste si toho nevšimnout, výročí se připomínalo na všech myslitelných úrovních, ve zvuku, textu i v obraze. Včetně zveřejnění hypotetické Žižkovy podoby. Jedná se o rekonstrukci, která vznikla na základě kalvy, tedy horní části lebky, objevené v roce 1910 v zazděném výklenku kostela v Čáslavi. Může patřit Žižkovi, ale také nemusí... Protože se navíc nedochovala obličejová část lebky, vznikl v odborných kruzích spor o to, do jaké míry může být podobná rekonstrukce hodnověrná a jakou má vypovídající hodnotu.

Socha Jana Žižky na náměstí v Táboře|foto:Shutterstock

Spor dosud netichl – to ale není nejhlavnější téma, kterým bychom se dnes chtěli zabývat. Budeme si povídat především o Žižkově osobnosti. S kým jiným než s historikem profesorem Petrem Čornejem, autorem monumentálního spisu Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka... O Žižkovi se ví, že byl žoldnéřem i lapkou, pak se najednou objevil v Praze, na dvoře českého krále Václava IV. a o něco později z něj byl husita a boží bojovník. Jak u něj mohlo dojít k takovému přerodu? Na tuhle otázku hledal Petr Čornej odpověď celá dlouhá léta... Když se Jan Žižka stal husitou, byl už na jedno oko slepý. Ví se na které – a kde o ně přišel? A co se mu stalo u hradu Rábí, kde utrpěl zranění druhého oka, které skončilo úplnou slepotou?