Na plzeňském gymnáziu Luďka Pika dnes slavnostně odhalí pamětní desku učitelce Marii Helmové

Pamětní deska Marii Helmové
Pamětní deska Marii Helmové

Marie Helmová bývala mezi studenty obávanou, ale zároveň respektovanou učitelkou plzeňského gymnázia Luďka Pika. Právě tady pomohla založit tradici sluníčkových sbírek ve prospěch Nadace transplantace kostní dřeně. Před rokem ale sama zákeřné nemoci podlehla.

Studenti a kolegové ovšem na Marii Helmovou nezapomněli. Ve 12 hodin a 30 minut jí na gymnáziu Luďka Pika odhalí pamětní desku. My vám teď tuto osobnost připomeneme rozhovorem z roku 2013. Natočili jsme ho krátce po tom, co Marie Helmová obdržela od tehdejšího ministra školství pamětní medaili.

Ačkoliv se jednalo o prestižní záležitost a paní Marie Helmová byla za ocenění ráda, přesto zůstala nohama stát pevně na zemi: „Strašně se mi líbilo, že to tak zvaně odsýpalo, a že tam nebyla žádná hluchá místa. Pan ministr mluvil stručně jasně a věcně, ale přitom ne neosobně. Nervozitou ani pýchou jsem netrpěla, protože ta předchází pád. Neříkám, že jsem nebyla ráda, že mě náš pan bývalý ředitel na toto ocenění navrhl, a samozřejmě mě potěšilo, že si někdo všiml mé práce a aktivity, ale stojím nohama pevně na zemi. Takových kantorů jako jsem já, jsou řady, a mají třeba jen tu smůlu, že si na ně jejich ředitel nevzpomněl.“

Díky paní učitelce se do pomoci zapojili i studenti

Marie Helmová dlouhá léta pomáhala organizovat charitativní sbírku ve prospěch Nadace pro transplantaci kostní dřeně. Na samém počátku podle ní stálo to, že se sama šla přihlásit do registru dárců kostní dřeně.

„Když jsem čekala v čekárně, objevila jsem tam časopis Nadace, který jsem si vzala domů. V něm psali, že hledají spolupracovníky. Tak jsem tam hned zavolala, dojela a řekla, že bych byla ochotná spolupracovat, ale nevím jak. A oni mi na to odpověděli, že taky neví jak, a že je to na mě. Takže jsem si řekla, že dělám se studenty a proč toho tedy nevyužít. Děti samy vyrábějí z těsta sluníčka, nazdobí je a naskládají do krabičky. Potom je nabízí za dobrovolný příspěvek. Je to sbírka něco za něco. Není to žádné žebrání,“ popsala Marie Helmová.

Pomáhání má smysl

Peníze utržené ve sbírce jsou velkým přínosem, ale podle Marie Helmové je mnohem podstatnější jaký to má na studenty výchovný dopad. Žáci gymnázia absolvovali několik besed a přednášek odborníků a lékařů z oddělení hematologie. Dokonce měli možnost navštívit transplantační jednotku, kde mohli hovořit přímo s pacienty, kteří byli nebo budou transplantováni.

„Při jedné návštěvě dokonce byli studenti svědky toho, jak pan doktor jedné pacientce oznámil, že se pro ni našel dárce kostní dřeně. Studenti z toho byli velmi dojatí a strašně je to oslovuje. Důležité je, že je to pro ně velmi motivující. Několik mých bývalých studentů nejen, že se nechali zapsat do registru dárců kostní dřeně, ale někteří z nich se těmi dárci i stali,“ vzpomínala Marie Helmová.