Na Plzeňsku se šíří žloutenka, hygienici zde evidují nejvíce případů od roku 1997

„V současnosti je podchyceno už 62 onemocnění. Obdobně vysoký výskyt jsme v kraji měli naposledy v roce 1997,“ upozorňuje epidemiolog z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Krajské hygienické stanice v Plzni Petr Pazdiora.

„Drtivá většina všech případů je u obyvatel města Plzně,“ dodává. Ani v krajském městě však nejde o plošnou epidemii, ale o lokální problém. Riziková jsou hlavně místa s bezdomovci a ubytovny.

„Onemocnění se většinou vyskytuje v sociálně slabších skupinách populace a v romské komunitě. Bohužel komunikace s postiženými rodinami je velmi obtížná. Řadu informací se dozvídáme opožděně, řada údajů je nám tajena. Průměrný věk postižených se pohybuje kolem 18 a 19 let,“ říká Pazdiora.

Před desítkami let žloutenku podle něj běžně dostávaly už malé děti nebo školáci, tedy dnešní dospělí, které tak dnes často chrání protilátky z dětství.

„Prvními příznaky onemocnění bývají zažívací potíže, dále teploty. Pacient pozoruje tmavou moč, světlou stolici, zežloutnutí kůže a očí. Léčba spočívá v dodržování režimu, klidu na lůžku a jaterní dietě. Z epidemiologických důvodů jsou nemocní hospitalizováni na infekční klinice,“ popisuje primářka Infekční kliniky FN Plzeň Svatava Virtová, jak se žloutenka typu A projevuje.

Proti nemoci špinavých rukou, jak se lidově infekční žloutence říká, se můžeme dobrovolně nechat očkovat. Podle epidemiologa Petra Pazidory ale postačí dbát na osobní hygienu:

„Je třeba si důsledně umývat ruce po použití toalety, samozřejmě před jídlem a určitě to není vůbec špatné i po návratu z práce, ze školy nebo po použití městské dopravy.“

Pravděpodobnost, že se člověk nakazí v tramvaji, je podle odborníků malá, velké riziko hrozí při intenzivním kontaktu s nemocným.

Podle epidemiologa Petra Pazdiora masivní infekce šíření nehrozí. Potvrzuje to i vývoj posledních dnů, kdy se počet nově zachycených případů snížil.