Náhradních babiček je v Plzni stále málo

„Už mám velká vnoučata a děti mám moc ráda, je to hrozně fajn,“ říká náhradní babička Hana Domanská. S dětmi si čte, hrají spolu divadlo, kreslí, modelují a taky si povídají třeba o tom, co bylo ve škole.

„Babičku na hlídání jsme začali hledat ve chvíli, kdy jsem se vracela do práce po mateřské,“ vysvětluje Monika Ježková, maminka, která služby náhradní babičky využívá. Babičky v rodině mají, ale obě jsou 70 kilometrů daleko. Náhradní babička s nimi chodí i na školní besídky, je to prý v podstatě člen rodiny.

Podobně funguje v Plzni dalších pět rodin, i když každá trochu jinak. „Některá babička chodí na hlídání večer, aby třeba rodiče mohli jít do kina nebo do divadla. V některých rodinách jsou všichni s náhradní babičkou společně,“ popisuje ředitelka Totemu Vlasta Faiferlíková a dodává: „Vždycky když začínáme spolupráci, ptáme se rodiny, co potřebuje, co očekává. Ale ptáme se i babičky, co je schopna nabídnout.“

Babičku i rodinu je nutno prověřit

Podmínky jsou pevně nastavené. Začíná se pohovorem a dotazníkem, jak s babičkou, tak s rodinou. Babička musí doložit výpis z rejstříku trestů. Než je rodina s babičkou napevno spárována, proběhne několik zkušebních setkání.

Po čtyřech letech fungování projektu je náhradních babiček pořád málo. Poptávka převyšuje nabídku. Mladé rodiny mají velký zájem o náhradní babičky. „Ale přicházíme na to, že seniorky mají spoustu vlastních zájmů. Náhradní babička musí mít pravidelně čas, je to závazek a musí přijmout zodpovědnost za to dotyčné dítě,“ říká ředitelka Totemu.

Náhradní babičky se hledají pořád. Každá babička, která má ráda děti a chce s nimi být, je pro projekt vhodná. Zájemkyně se mohou v Totemu hlásit prakticky kdykoli.